Kostival lékařský: deník výroby gelu
Letos v létě jsem v terénu zatloukl dřevěné kolíky u kostivalu. Na podzim se k nim vrátím s rýčem. Tenhle článek poroste spolu s tím, co se bude dít: od značky v trávě až po hotový gel.
Dnes to výjimečně nebude o houbách. Bude to o jiné významné léčivce, o kostivalu lékařském (Symphytum officinale), který se tradičně spojuje s problémy pohybového aparátu: zanícené klouby, šlachy, poranění.
A hlavně: nebude to hotový návod. Bude to záznam v čase. Kostival se totiž sbírá jinak než houba. U houby jdete do lesa a buď tam je, nebo není. U kostivalu si musíte rostlinu najít v létě, kdy je k nepřehlédnutí, a vrátit se pro ni na podzim, protože se sbírá její kořen a nadzemní část tou dobou už mizí.
Mezi tím leží celá sezóna. Proto ten deník.
Co je potřeba vědět předem
Kostival má v české tradici pevné místo. Lidově se mu říkalo kostihoj a latinské Symphytum pochází z řeckého „srůstat, spojovat". Obsahuje alantoin, slizové látky a třísloviny a tradičně se mu přisuzuje blahodárné působení na pokožku a tkáně v okolí kloubů.
Zároveň ale obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, které jsou při vnitřním užívání zátěží pro játra. Právě proto byl kostival v Česku vyřazen z lékopisu a dnešní fytoterapie ho doporučuje výhradně k zevnímu použití, a to na neporušenou pokožku, ne do otevřené rány.
Tenhle deník tedy nikam nepovede k něčemu, co se pije. Míří ke gelu na zevní použití. Chci to říct hned na začátku, ne až v poslední kapitole.
Co nás čeká
Léto
Najít rostliny a označit je kolíky. Hotovo.
Podzim
Výkop kořene. Čeká nás.
Po výkopu
Čištění, krájení, macerace. Čeká nás.
Nakonec
Zamíchání gelu a jak se používá. Čeká nás.
Každou kapitolu doplním, až ji projdu. Zatím je hotová jen ta první.
Léto: najít a označit
Kostival roste na vlhčích místech: podél potoků, v příkopech, na okrajích luk a lesů, na jílovitých a hlinitých půdách s dostatkem vláhy. V červnu a červenci je nepřehlédnutelný a najdete ho celkem běžně.
Tenhle porost jsem natočil v srpnu, ještě než jsem začal zatloukat kolíky. Ve videu je celá úvaha, proč se sem budu muset vrátit až na podzim:
Podle čeho ho poznám
Vytrvalá bylina, u nás běžně přes půl metru vysoká, na dobrém stanovišti až přes metr. Lodyha bývá přímá, dutá, chlupatá, dole hranatě křídlatá. Listy jsou velké, kopinaté, s vyniklou žilnatinou a na dotek jsou až drsné.
Kvete od května do července, na vlhkých stanovištích může kvést i déle. Tenhle porost jsem našel rozkvetlý ještě v srpnu. Květy jsou modrofialové, vzácněji růžové nebo bílé, uspořádané do převislých vijanů, tedy drobných zvonků visících hlavou dolů.
Charakteristický převislý tvar. Jednotlivé květy visí v hroznech, celý vijan se svěšuje na konci lodyhy.
Pohled zespodu ukazuje srostlé okvětní plátky do úzkého zvonku, spolehlivý znak celého rodu kostival.
Dřevěný kolík u kostivalu. Na podzim bude jediným vodítkem.Proč vůbec dávat kolíky
Celý ten problém se dá říct jednou větou: nejcennější část, tedy kořen, se sbírá tehdy, kdy rostlinu nad zemí skoro nepoznáte.
V létě se dá pracovat i s listem. Ale to hlavní je dole pod zemí a sbírá se to až na podzim, kdy si rostlina stáhne sílu do podzemních částí. Jenže tou dobou už porost nevypadá takhle. Bude odkvetlý, zvadlý, začne se zatahovat a pomalu půjde do země. Nezůstane nic, podle čeho byste kostival bezpečně určili.
Řešení je stará bylinkářská rada: označit si rostlinu, dokud je vidět. Bylinkáři si místa značí kolíkem nebo stužkou, aby je našli i za šera. Já jsem zvolil dřevěné kolíčky, protože vydrží do podzimu a nezbyde po nich v přírodě plast.
Na tomhle stanovišti jich zatím stojí kolem dvaceti. V srpnu značka, na podzim rýč.
Tahle kapitola se doplní v říjnu, až se ke kolíkům vrátím.
Co bude uvnitř: jak hluboko kostivalový kořen sahá, čím se dobývá (rýč, rycí vidle, zahradnická lopatka a proč tradice mluví o dřevěném náčiní), proč se vyplatí jít den po dešti, jak vypadá čerstvě vykopaný kořen na řezu a kolik z něj zůstane v zemi.
Po výkopu následuje omytí, krájení a rozhodnutí, které rozdělí celou další cestu: čerstvý kořen, nebo sušený?
Prameny se v tom rozcházejí. Část bylinářů trvá na čerstvém kořeni a uskladnění v písku jako u mrkve nebo křenu, jiné zdroje popisují sušení rozpůleného kořene při teplotě do 45 °C. Vyzkouším obojí a napíšu, co z toho vyšlo, včetně poměru sušeného kořene k rozpouštědlu a doby macerace.
Poslední kapitola: zamíchání výluhu do gelové základny a co se s hotovým gelem dělá dál.
Tuhle část napíšu opatrně a s odkazy, ne z hlavy. U kostivalu na tom záleží víc než u hub, jak už bylo řečeno hned v úvodu.
Zdroje
- Česká televize, Kouzelné bylinky: Kostival lékařský; Jak sbírat a zpracovávat kořeny (doba sběru kořene, značení rostlin, sušení do 45 °C)
- Farmaceutický asistent: Kostival lékařský (droga Radix consolidae maioris, doba sběru, skladování čerstvého kořene v písku)
- Treking.cz a Natura Bohemica: morfologie Symphytum officinale, řepovitě ztluštělý oddenek s postranními kořeny
- Permakultura CS: Byliny divoké a pěstované (pravidlo ponechat část kořene vytrvalých bylin v zemi)
- Staiger C. (2012): Comfrey: a clinical overview. Phytotherapy Research 26(10): 1441–1448. DOI: 10.1002/ptr.4612
- EMA/HMPC: monografie Symphytum officinale L., radix