Tip na výlet na Zubštejn z Bystřice nad Pernštejnem
Třináct kilometrů údolím říčky Bystřice přes dvě zříceniny, devět odboček, na kterých se dá zabloudit, a jeden úsek, který se musí obejít horem. Celý den, jak šel za sebou.
Celá trasa vede od vlaku k vlaku: začíná na nádraží v Bystřici nad Pernštejnem a končí ve Štěpánově nad Svratkou. Mezi tím leží údolí říčky Bystřice, zřícenina Aueršperku, vesnice Pivonice a nad nimi Zubštejn, který bývá uváděn mezi nejrozlehlejšími hrady na Moravě. Šel jsem to sám 19. září 2026: necelých šest hodin i se zastávkami a pauzou na oheň, 12,6 kilometru podle polohy snímků — odchozeno jich bylo o kus víc. Pocitově to vydá spíš za dvacet, protože se pořád chodí nahoru a dolů.
Odbočka v tomhle textu znamená místo, kde značka mění směr a dá se kolem ní projít rovně dál. Takových je na trase devět a jsou očíslované v popiscích u fotek. K tomu je tu jeden úsek, který se po značce projít nedá vůbec a obchází se horem — u něj je přiložená mapka.
Houby, které jsou v článku na fotkách, jsem cestou jen viděl a vyfotil — není to návod na sběr a nejsou u nich rozlišovací znaky ani jedovaté záměny. Muchomůrka červená, která je tu třikrát, je jedovatá.
Po celé trase se ten den šel turistický pochod Jitřenka, takže bylo na cestě i na hradech živo. Pořádají to každý rok a příští rok bych se rád taky zúčastnil.
Jak se tam dostat
Vlakem do Bystřice nad Pernštejnem, z Brna zpravidla s přestupem v Tišnově; spojení si ověřte v IDOSu, jízdní řád se mění. Trasa se dá zakončit různě — já došel do Štěpánova nad Svratkou, ale dá se jít i do Víru nebo do dalších vesnic. Pozor na návaznost: poslední autobus jel před sedmou večer.
Trasa se dá zkrátit dvakrát. Kdo nechce celý den, může skončit v Pivonicích pod Zubštejnem a svézt se autobusem, který ale jezdí velmi málo. A na konci se dá poslední kus do Štěpánova nad Svratkou zkrátit lukami — je to vidět na fotce u 5:46 h.
Vzít s sebou: vodu na celý den (mezi Bystřicí a Pivonicemi není kde koupit), pevné boty kvůli strmému obchvatu kalamitního úseku a něco na oheň — pod Zubštejnem je povolené ohniště.
Mapa výletu
Trasa z Bystřice nad Pernštejnem přes Aueršperk na Zubštejn
19. 9. 2026 · 111 zastávek
- Bystřice nad Pernštejnem, žel. st. (start)
4 fotek bez zveřejněné polohy zůstává mimo mapu.
Interaktivní mapa se načte na webu.
Z nádraží zubří stezkou
0:04 h — Vystoupit, projít podchodem a dát se po červené dolů z kopce. Bystřice nad Pernštejnem leží v kotlině, takže se první čtvrthodina jde z kopce do města.
0:06 h — První překvapení přišlo hned za nádražím: podél cesty stojí řada dřevěných soch.
0:06 h — Pod dubem hned u cesty rostla lesklokorka. Ploská to není, podle tvaru a barvy nejspíš pryskyřičnatá.
0:07 h — Ježibaba s jablkem v ruce. Každá socha má u nohou cedulku se jménem.
0:08 h — O kus dál drak s roztaženými křídly. Děti to tu mají vymyšlené dobře — cesta se sama vypráví.
0:08 h — Na vstupu do areálu stojí velká hlava zubra s kruhem v nose — začátek dětské naučné stezky. Vzadu se pásli koně.
0:11 h — Kousek dál stánek s občerstvením. V sezoně otevřeno, takže se dá doplnit voda hned na začátku.
0:15 h — Nový zimní stadion, a podle webu otevřený celoročně. Kolem něj je sportovišť tolik, že se tu dá strávit celý den, aniž by se šlo dál.
0:19 h — Areál lemuje upravený potok. Voda tu teče v kamenném korytě přímo mezi hřišti.
0:20 h — Kousek pod stadionem je koryto vyzděné a s malým stupněm. Slyšet je odtud pořád.
0:21 h — K areálu patří i koupaliště. V září už zavřené, v létě je to důvod přijet sem dřív.
0:25 h — Hned v Bystřici velké překvápko. Vybudovali tady nový zimní stadion a kolem spoustu sportovišť pro dospělé i pro děti. Jestli tudy někdy pojedete, zastavte se — děcka se tu vyřádí.
0:25 h — Na asfaltu je namalovaná skákačka se zubrem a včelou. Dost dobrá — a to je pořád ještě začátek trasy.
0:28 h — Kostel svatého Vavřince nad náměstím je poslední velká věc ve městě. Od něj už se jde do údolí.
Údolím říčky Bystřice
0:32 h — Za městem se cesta přimkne k potoku. Voda je tu pěkně zelená.
0:38 h — Značka u cesty vede ke kempu Na Kopci. Kdo chce výlet rozdělit na dva dny, má tady nocleh za rozumnou cenu. Majitelé jsou příjemní Holanďané, spal jsem tam už mnohokrát a bylo to vždycky super.
0:39 h — Tady se poprvé odbočuje. Chodník podél silnice končí a značka jde doprava.
0:41 h — Zrekonstruovaný historický kamenný most přes Bystřici. Stojí kousek stranou od nové silnice, takže se dá přehlédnout.
0:42 h — Kousek za ním se prochází pod novým silničním mostem. Značka je namalovaná rovnou na betonovém křídle.
0:47 h — Nad polem jsem vyrušil káni a stihl ji natočit, než odletěla.
0:52 h — Asfaltka podél pole. Poslední kus, kde se jde po tvrdém.
0:55 h — Druhá odbočka vpravo. Přes potok vede dřevěná lávka se schody, hned za ní mříž.
0:59 h — Za lávkou se cesta zúží na pěšinu mezi křovím.
1:00 h — První z několika muchomůrek červených toho dne. Hezká, ale jedovatá, a nechat ji stát je jediná správná volba.
1:03 h — Dole u potoka roste netýkavka. Voda tu teče pomalu a je slyšet jen občas.
1:05 h — Cesta pokračuje podél vody. Místy zarostlá, ale pořád čitelná.
1:06 h — U mostu se jde nahoru a pak doleva přes most. Kdo půjde rovně, jde trochu jinam ;)
1:09 h — Za mostem hned doprava a nahoru. Odsud už se jde lesem.
1:11 h — Nahoře se les otevře a je vidět dolů na louky v údolí.
1:13 h — Pěkně nasvícená lesní cesta. Tady to ještě vypadalo, že půjde hladce.
Nejhorší úsek: kůrovcová kalamita
1:21 h — Tady je nejhorší úsek celé cesty. Kůrovcová kalamita dělá svoje — značka je zavalená a projít se po ní nedá. Obcházím horem a na druhé straně sestupuji zpátky ke značce.
Červeně je vyznačená trasa, kudy jsem šel, proti značce z mapy.cz. Blok houštin se obejde shora a pak se musí prudce sestoupit až k potoku. Vykřičník je místo, kde se z cesty odbočuje.
1:22 h — Nad problematickým místem. Kousek za potůčkem se už sestupuje dolů.
1:25 h — Nejprudší část sestupu. Opatrně se to dalo zvládnout.
1:26 h — Dole pod prudkou částí. Značka je tu, jen ji není přes zeleň vidět.
1:28 h — Nejdřív přišla sucha, pak kůrovec — a s ním troudnatec pásovaný na kmenech. Výsledek je spousta popadaných stromů kolem cesty.
1:30 h — Bystřice. Voda se tetelí přes kameny a je to jediné, co je tu slyšet.
1:32 h — A zase kousek nahoru. Tenhle úsek střídá stoupání a sestupy skoro po stovkách metrů.
1:35 h — Na kmeni visela čepice. Kdo ji ztratil, ví, kde ji hledat.
1:35 h — Modrá značka na kmeni.
Podél polí nahoru k Aueršperku
1:39 h — Strání se dál jít nedá — nejspíš zase kvůli kalamitě. Značka proto vede po hraně polí.
1:46 h — Z hrany je poprvé vidět, jak velká ta kalamita je. Celé protější svahy jsou holé.
1:46 h — Na buku je značka a k ní ručně dopsané „PODÉL POLE" se šipkou doleva.
1:49 h — Tady se zatáčí doprava.
1:50 h — Kus pole byl čerstvě zoraný. Za mokra se tu boty nabalí.
1:55 h — Na cestě dolů. Vpravo zůstává údolí, vlevo pokračují holiny.
1:55 h — Kde stál les, je dnes tráva a mladé břízy. Několik borovic zůstalo stát.
2:04 h — Tady pozor. Odbočka doprava je nenápadná a cesta vede lákavě rovně dál.
2:06 h — Vybledlé troudnatce pásované na padlém kmeni. Sucho jim vzalo barvu, ale ne tvar.
2:09 h — Další odbočka doprava, tentokrát rovnou do kopce. Odsud je to už k Aueršperku.
2:11 h — Je radost pohledět, jak rychle tady vyrůstá nový mladý les.
2:12 h — Další ukazatel, a k němu první pořádný výhled na údolí.
2:15 h — Už jsem nahoře. Je zde vidět velký kus údolí.
2:16 h — Ještě jedna muchomůrka červená, tentokrát v trávě u cesty. Na podívání pěkná, do košíku nepatří, protože je jedovatá.
2:20 h — Před Aueršperkem jsem potkal pár. Prý dnes probíhá turistický pochod Jitřenka. Byli tak hodní, že mi dali špekáček, ať si ho tam na ohni udělám.
2:21 h — Poslední pohled do údolí před zříceninou.
2:22 h — Zbytky věže Aueršperku. První zpráva o hradu je z roku 1325, kdy se Jimram z Pernštejna psal „z Aueršperka"; roku 1403 se už uvádí jako pustý. Zůstala hlavně kruhová věž.
Špekáček na Aueršperku
2:31 h — Ohniště na nádvoří, klacek, špekáček.
2:44 h — Hotová svačinka. Byla moc dobrá.
2:45 h — Na nádvoří tábořili organizátoři pochodu se psy. Hrad na jeden den ožil.
2:57 h — Na tričku organizátora je všechno podstatné: Jitřenka, turistický pochod Vysočinou. Bližší informace jsou na unites.info.
2:59 h — Organizátoři byli přátelští, půjčili plášť i meč.
3:00 h — Baron Zubštejn při útoku. Jmenuju se ZUBal, takže ten hrad mi byl souzený.
3:00 h — Ochránce Zubštejn. Samotný hrad byl v tu chvíli ještě dvě hodiny cesty daleko.
Dolů k lávce a nahoru nad údolí
3:49 h — Sestup z Aueršperku zpátky k potoku.
3:52 h — Přes Bystřici vede lávka z jednoho kmene. Dřevo už pomalu trouchniví, takže opatrně.
3:53 h — Od cesty vypadá lávka nenápadně. Je to ale jediné místo, kde se tu dá přejít suchou nohou.
3:53 h — Za lávkou začíná výstup nad údolí. Svah je holý a bez stínu.
3:55 h — Uprostřed svahu zůstal pařez. V kalamitní holině je to jediná kotva se značkou.
3:57 h — Shora už je vidět, kudy se přišlo. Celé údolí leží dole.
4:00 h — Pěkně umístěná turistická značka na pařezu. Když nejsou stromy, značí se na tom, co zbylo.
4:01 h — Smutný pohled na les zabitý kůrovcem.
4:02 h — Pěkně označená vyhlídka. Kdo si dá práci a nápis na pařezu najde, má o důvod víc se zastavit.
4:02 h — A tohle je z té vyhlídky vidět. Stojí to za tu zastávku.
Loukami do Pivonic
4:05 h — Za vyhlídkou se přejde na louky. Odsud až do Pivonic se jde po měkkém.
4:09 h — Dvojitá kolej v trávě, po obou stranách posekané louky. Tenhle úsek je nejpříjemnější z celého dne.
4:09 h — Podél cesty jsou vysázené ovocné stromy. Mladé, ale už drží linii.
4:11 h — Pohled přes údolí — vzadu na obzoru je vidět rozhlednu Karasín.
4:15 h — Značka na bříze směruje doprava k posedu.
4:24 h — Slunce už začalo klesat. Odsud je to do Pivonic poslední kilometr.
4:26 h — Široká louka nad vsí. Slunce svítí přímo proti.
4:30 h — Cesta se napojí na silničku. Značka je na stromě vpravo.
4:31 h — Pivonice. Na kraji vsi stojí kaple a hned u ní sloup se značkou.
4:32 h — Kaple v Pivonicích zblízka. Vedle ní stojí kříž.
4:33 h — Cesta na Zubštejn vede přímo vsí a pak vzhůru. Sloupek se značkou stojí u plotu.
4:33 h — Poslední domy. Za zákazem vjezdu už začíná stoupání k hradu.
4:37 h — Z cesty odbočit přes schody nahoru do lesa.
4:39 h — A pak už jen les a stoupání. Zubštejn je odsud necelých deset minut.
Zubštejn
4:42 h — Pod hradem stojí nová útulna. Dřevo je ještě světlé, takže je čerstvá.
4:43 h — Uvnitř je prkenná podlaha a lavice kolem dokola. Kdo by tu chtěl přečkat déšť, má kde.
4:44 h — Kousek nad útulnou je vyskládané ohniště. Podle návštěvního řádu je to jediné místo v areálu, kde se smí rozdělat oheň.
4:45 h — Kamenný jehlan s názvy okolních vesnic, v pozadí už torzo hradu. Odsud je to posledních sto metrů.
4:48 h — Návštěvní řád u vstupu. Vlastníkem zříceniny je město Bystřice nad Pernštejnem a torzo paláce je přístupné jen za sucha a za příznivého počasí.
4:50 h — Poslední stoupání k bráně. Hrad se původně jmenoval Kámen, latinsky Lapis; teprve později z něj byl Zubrštejn a nakonec Zubštejn — podle zubří hlavy v erbu pánů z Pernštejna.
4:50 h — Do areálu vede dřevěná lávka. Bez ní by se nahoru nedalo.
4:52 h — Lávka vede podél zdi nad příkopem. Datace vzniku se za sto let posunula dvakrát: nejdřív do 1. poloviny 13. století, pak na konec 1. třetiny 14. století, a nálezy o těžbě stříbrné rudy ji dnes zase tlačí zpátky do 13. století.
4:52 h — Kovová deska s reliéfem a rytým textem. Roku 1358 koupil hrad jako celek markrabě Jan Jindřich, v roce 1440 se vrátil Pernštejnům.
4:53 h — Pohled z hradu dolů.
4:54 h — Panorama mezi dvěma zdmi. Hrad leží v 682 metrech, takže je odsud vidět daleko.
4:55 h — Na severní straně padá terén prudce dolů. Poslední zmínka o používaném hradu je z roku 1522; roku 1547 se uvádí jako „zámek pustý" a od té doby je zříceninou.
4:55 h — Příkop mezi hradem a hřebenem je pořád zřetelný. Za Viléma z Pernštejna byl hrad pořádně opevněn a vyzbrojen — proti dělům se stavělo mohutně a je to znát dodnes.
4:55 h — A totéž na druhou stranu. Zubštejn patří rozlohou k největším hradům na Moravě.
4:58 h — Konečně doma na Zubštejně.) Jmenuju se Zubal, takže Zubštejn — to mi bylo souzené. Zrekonstruované chodby, panoramatický výhled do celého okolí a jedna z největších zřícenin, co tady jsou. Dobrý cíl na výlet.
5:06 h — Nejzachovalejší část jsou klenby paláce. Hrad se poprvé spolehlivě připomíná roku 1344, kdy ho držel Atluš z rodu pánů z Pernštejna.
5:06 h — Zdálky vypadá hrad menší, než je — areál se táhne po celé délce hřebene. Stavebně historický průzkum tu proběhl v roce 1971 a od roku 1990 tady běží archeologický výzkum spojený s údržbou a zajišťováním zdiva.
5:07 h — Studna na nádvoří, dnes zakrytá mříží. Bez ní by hrad na téhle skále nevydržel ani týden.
Po červené do Štěpánova
5:24 h — Začátek sestupu do Štěpánova nad Svratkou. Tady se jde doleva, červená vede dolů.
5:25 h — U rozcestí stojí pěkný pomníček s lavičkou. Dobré místo na poslední pauzu.
5:25 h — Za pomníčkem se cesta zvedne k poslednímu hřebeni. Značka je na sloupku vpravo.
5:26 h — Nahoře je otevřeno na všechny strany. V dálce stojí vysílač.
5:28 h — Cesta se stáčí do lesa. Slunce už bylo nízko.
5:30 h — Na borovici jsou dvě červené šipky. Odsud je to po červené až do Štěpánova.
5:30 h — Za značkou se otevře paseka. Tady doprava dolů.
5:32 h — Pěšina se noří do lesa. Odsud už jen dolů.
5:33 h — Na bříze rostla celá řada březovníků nad sebou. Pěkně pravidelně, jako schody.
5:33 h — Vyvrácené stromy po větru. Přes cestu naštěstí nepadly.
5:36 h — Lesní cesta klesá rovnoměrně dolů. Kilometry tu ubývají rychle.
5:38 h — Značka na kmeni a nad ní skalní výchoz.
5:39 h — Třetí muchomůrka červená toho dne, tentokrát mladá. Klobouk má ještě klenutý.
5:40 h — Babka rostla rovnou na cestě. Už ji někdo minul přede mnou.
5:42 h — Cesta se drží v zářezu. Kořeny a kameny, klasický sestup.
5:44 h — A ještě ryzec s nálevkovitým kloboukem. Přicházející podzim byl ten den v lese vidět všude.
5:46 h — Poslední pohled na údolí. Na zastávku ve Štěpánově se to kousek dál dá zkrátit lukami.
5:50 h — Děti z blízké základní školy si udělaly pěknou zastávku. Malovaný přístřešek s kočkou, psem a motýly.
5:53 h — Tak to byl výkon: ze Zubštejna do Štěpánova za půl hodiny, a to jsem cestou ještě fotil, zapotil jsem se. Na zastávce mi to vyšlo tak akorát.
Cestou domů
Trasa skončila ve Štěpánově, tohle už je jen cesta domů. U hospůdky přímo u nádraží v Nedvědici se právě dělala kýta, tak jsem si koupil maso a k tomu pivo.
Dnešní třešnička na dortu. Ve vlaku z toho byla luxusní večeře.
Historické údaje o Zubštejnu a Aueršperku jsou z Wikipedie, z hrady.cz a z přehledu na udolisvratky.cz.
Co bych příště udělal jinak
Modrá na Aueršperk byla ten den výzva. Kůrovcová kalamita z ní udělala nejhorší úsek celé cesty a obcházet zavalený kus horem není nic, co by člověk chtěl dělat s dětmi nebo za mokra. Příště bych šel spodem, podél potoka — počítal bych občas s lávkou nebo brodem, ale bylo to tam posekané.
Zbytek trasy měnit nebudu. Zubštejn je krásný jako vždycky, Bystřice nad Pernštejnem se pěkně opravuje a naučná stezka se zubrem a sochami je sama o sobě důvod sem přijet. A na konci je dobré vědět, že ze Zubštejna do Štěpánova je to i s focením a během půl hodiny .) — obvykle to trvá déle.