Ze Žďárce do Skryje přes Trenckovu rokli
Osm kilometrů podél Bobrůvky (Loučky). Vodopád a pověst o zakopaném pokladu.
Mapa výletu
U každé fotky je doba od začátku trasy, včetně zastávek a pauzy na oběd, a kilometry podle polohy snímků; klikem se otevře mapa s místem, kde vznikla.
Trasa ze Žďárce do Skryje
7. 3. 2026 · 29 zastávek
2 fotek bez zveřejněné polohy zůstává mimo mapu.
Interaktivní mapa se načte na webu.
Doprava
Z Brna jsme jeli vlakem do Řikonína a odtud autobusem do Žďárce. Celá cesta zabere o něco víc než hodinu. Aktuální spojení najdete na IDOS, Brno → Žďárec.
Žďárec
0:00 h — Výchozí bod ve Žďárci. Asfaltka mezi zahradami a poli, ráno bez mráčku.
0:02 h — Ohniště a lavice z klád u rybníka hned za vsí.
0:02 h — Ten samý rybník ze břehu, holé stromy a nízké březnové slunce.
0:13 h — Okraj lesa nad vytěženou plochou, pařezy a starý plot. Nejspíš tu byly smrky, ale kůrovec je všechny zabil.
Podél Bobrůvky (Loučky)
0:45 h — Víckovský vodopád u cesty. Zavalený mrtvými smrky po kůrovcové kalamitě.
0:52 h — Víckov: silnička mezi staveními.
1:30 h — Rozhled na údolí Bobrůvky u Víckova.
Vstup do rokle
1:50 h — U mostu: standardní cesta jde vrchem přes kopec, my jdeme kolem řeky a víme, že nás čeká brod.
1:52 h — Skalní ostroh spadající přímo do řeky.
1:54 h — Cesta podél řeky k brodu.
1:55 h — „Tady boty dolů." Příprava na brod.
1:59 h — Půldruhé minuty brodění. Hůlky jako opora, bez nich by to bylo nebezpečné, a přejít rychle, protože voda je v březnu ledová.
2:06 h — Brod za sebou. Za zatáčkou už je Trenckova rokle.
2:08 h — Skalní stěna nad řekou kousek před Trenckovou roklí. Odsud se odbočuje z červené, která jde údolím.
Údolí Bobrůvky (Loučky) před Trenckovou roklí
2:11 h — Kamenné ohniště na osluněném svahu nad cestou.
2:12 h — O kus dál druhé, mezi kládami ve smrčině. Tábořiště je tu zjevně zavedené.
Trenckova rokle
Rokle je krátký minikaňon na levostranném přítoku Bobrůvky (Loučky). Turistická značka do ní nevede, odbočuje se do ní z červené, která jde údolím řeky. Ve spodní části potok padá přes kaskády, nejvyšší vodopád má osm metrů. Nahoře jsou lanové úseky, ale jejich stav není stálý — kůrovcová kalamita tu pořád něco mění, takže co platilo loni, letos platit nemusí.
2:16 h — Tady už rokle začíná. Kůrovcová kalamita je vidět na první pohled a kousek nahoru v kopci je ten slavný vodopád.
Jméno má po Františku baronu Trenckovi, veliteli pandurů ve službách Marie Terezie. Podle pověsti se tu skrýval a nechal tu zakopaný poklad pod kamenem se zkříženým nožem a vidličkou. Stařeček Večeřa z Drahonína mu prý každé čtyři dny nosil ovci a dostával za ni dvacet dukátů. Jednou přišel a v rokli už nikdo nebyl.
Historie je nudnější. Trencka zatkli ve Vídni, rozsudek z 28. srpna 1748 ho poslal na doživotí na Špilberk a tam 4. října 1749 ve věku osmatřiceti let zemřel. V rokli nejspíš nikdy nebyl. Poklad tu hledali i lidé s detektory kovů a nenašli nic.
2:20 h — Řeka mezi kmeny. Bez listí je vidět skrz celý svah až na bílou vodu. Vzadu je vidět velká skála, pod kterou jsme se brodili.
2:21 h — Koryto rokle zdola: spadlé kmeny přes potok a kamenité dno. Tudy se leze nahoru.
2:22 h — První část vodopádu, nahoře je další.
2:25 h — Další kousek spodní části.
Jak to tu vypadá v dubnu
Březnová rokle je holá a je v ní vidět každý kámen. O tři roky dřív jsem tudy šel na konci dubna a bylo to jiné místo — kapradí, mech a voda v plném průtoku.
Vodopád, ze kterého je fotka nahoře. Kapradí roste přímo ze skalní stěny a slunce sem v dubnu ještě dosáhne, než se buky zavřou.
Spodní část vodopádu dřív vypadala takhle.
2:30 h — U chatky, pauza na skále nad roklí.
3:36 h — Pohled na skalní stěnu v dáli.
Cestou do Skryje
4:35 h — Pěšina zpátky údolím.
4:37 h — Peřeje mezi mechem obrostlými balvany.
4:41 h — Řetěz na šikmé skále nad vodou. Za mokra je to nebezpečné, za sucha v pohodě.
4:42 h — Pokračování úseku s řetězem.
4:46 h — Dvě pěkné lesklokorky ploské na kmeni u cesty.
4:56 h — Řeka proti slunci, na břehu čerstvě pokácené kmeny.
5:11 h — Jez pod Havlovem, nahoře je vidět hotel.
Václav Havel z Havlova nepocházel. Narodil se 5. října 1936 v Praze. Stálo tu ale letní rodinné sídlo, které v roce 1908 nechal na ostrohu nad údolím postavit jeho děd Vácslav Havel, stavitel pražské Lucerny. Katastrálně to spadá pod Žďárec, odkud jsme ráno vyšli, a válečná léta tu pozdější prezident prožil se svým bratrem Ivanem.
Vila už nestojí. Dlouho tu byl tábor a dnes na jeho místě funguje Hotel Havlov — penzion, chatky, sruby, restaurace, wellness a bowling.
Šafránkův mlýn
5:17 h — Rybník u Šafránkova mlýna.
5:19 h — Táborové chatky.
5:20 h — Krásně zařízený areál Šafránkova mlýna.
5:22 h — Penzion a tábor Šafránkův mlýn.
5:25 h — Široké pole nad údolím a cesta přes něj.
Poslední kilometry
5:49 h — Kůň na pastvině.
5:52 h — Vrba, v pozadí na kopci kaple svatých Cyrila a Metoděje.
5:56 h — Kaple svatých Cyrila a Metoděje se šindelovou věžičkou.
5:57 h — Pohled na kapli a výhled dolů do údolí.
6:10 h — Pivo na terase Penzionu Pod Kapličkou s výhledem do údolí.
6:44 h — Obrostlá polní cesta ke kostelíku.
Skryje
7:27 h — Potok svedený do kamenného koryta u silnice. Konec trasy.