· 8 min čtení
Polovina hub tradiční čínské medicíny roste i v českém lese
Jména jako reishi, shiitake nebo cordyceps znějí exoticky. Většina těch hub, nebo jejich blízcí příbuzní, přitom vyrůstá na dřevě pár kilometrů od vás.
Když si otevřete jakýkoli přehled vitálních hub tradiční čínské medicíny, čtete seznam, který působí jako import z druhé strany planety. Čínská jména, japonská jména, obrázky z asijských pěstíren.
Vzal jsem takový seznam a prošel ho druh po druhu proti tomu, co je doloženo z českých lesů. Výsledek mě samotného překvapil: z sedmnácti druhů jich u nás roste zhruba polovina. U dalších tří máme aspoň blízkého příbuzného z téhož rodu.
Projděme si ten seznam celý, včetně toho, co se z něj sbírat nesmí a proč.
Odkud ten seznam je
Beru standardní výčet druhů, které se v kurzech tradiční čínské medicíny probírají jako vitální houby: reishi, cordyceps, coriolus, chaga, hericium, maitake, coprinus, shiitake, hlíva, polyporus, pornatka, agaricus, enoki, auricularia, agarikon, ohňovec a tremella.
Sedmnáct položek. Žádná z nich není v Česku léčivým přípravkem, zatímco v Asii je situace opačná: čínský lékopis vede reishi, pornatku kokosovou i cordyceps jako oficiální léčivé drogy. O tomhle rozdílu je celá poslední část článku.
Deset druhů roste přímo tady
U těchto hub nejde o příbuzného ani o náhradu. Je to týž druh, jaký zná čínská tradice.
Outkovka pestrá · coriolus z českého lesa, vlastní sběrTrametes versicolor. Hojná. Na pařezech a padlém listnatém dřevě prakticky po celé republice.
Pleurotus ostreatus. Běžná, na listnáčích, hlavně v chladné části roku.
Flammulina velutipes. Běžná zimní houba. Pěstovaná asijská forma se dnes často odděluje jako samostatný druh.
Auricularia auricula-judae. Běžná, nejčastěji na bezu.
Coprinus comatus. Běžný na loukách a okrajích cest.
Inonotus obliquus. Na břízách. Prameny se v hodnocení hojnosti rozcházejí: od „nehojně" po „u nás vzácný".
Ganoderma lucidum. Roztroušeně, nejčastěji na dubových pařezech. Pozor na taxonomii, viz níž.
Hericium erinaceus. Vzácný, v Červeném seznamu jako zranitelný druh. Jeho příbuzný korálovec bukový (H. coralloides) je u nás podstatně hojnější: roste roztroušeně, nejvíc ve starých bučinách.
Grifola frondosa. Roztroušeně až vzácně, na bázích starých dubů. Rovněž zranitelný druh.
Polyporus umbellatus. Vzácný, v Červeném seznamu jako téměř ohrožený.
Jedenáctý je agarikon (troudnatec lékařský, Laricifomes officinalis). Roste u nás na modřínech, ale tak vzácně, že ho do počtu raději nedávám. Ještě se k němu vrátím, má totiž evropský příběh, který stojí za samostatnou kapitolu.
A takhle čtyři z nich vypadají, když na ně narazíte v lese.
Hlíva ústřičná roste v trsech na padlých listnáčích a vydrží až do prvních mrazů.
Penízovka sametonohá, evropský protějšek enoki, přichází naopak až tehdy, když je po sezóně všeho ostatního.
Ucho Jidášovo poznáte hmatem dřív než zrakem. Je rosolovité a pružné, na omak jako ušní boltec.
A korálovec bukový, hojnější příbuzný korálovce ježatého, roste na ležících bukových kmenech ve starých porostech.
U tří dalších máme jen příbuzného
Tady už nejde o týž druh. A rovnou dodám, že ty tři případy si nejsou rovné.
Housenice čínská roste jen ve vysokohorské Asii. U nás žije housenice červená (Cordyceps militaris). Právě ta je dnes tím, co se pod jménem „cordyceps" většinou prodává i pěstuje.
Asijský Phellinus linteus tu nemáme. Rod ohňovec u nás roste běžně, ale evropská tradice ho využívala hlavně jako troud, ne pro zdraví.
Tremella fuciformis je subtropická. Rosolovka mozkovitá u nás roste, ale doloženou tradici užívání člověkem za ní nenajdete.
A tři tu nerostou vůbec
Shiitake (Lentinula edodes) pochází z východní Asie a všechna u nás dostupná je z pěstíren. Pornatka kokosová (fu ling), jedna z nejzákladnějších hub čínského bylinářství, je asijská. A agaricus v podobě, jak se prodává, je jihoamerický druh.
Deset ze sedmnácti. A skoro nikdo to neví.
Tradiční čínská medicína popisovala houby mírného pásma severní polokoule. Náš les do toho pásma patří taky.
Evropa měla svou vlastní tradici
Celý ten seznam je čínský, a tak se snadno zapomene, že užívání hub není nic dovezeného. Evropa má vlastní, doloženou linii. Jen ji přerušila moderní medicína a nikdo z ní neudělal značku.
Nejstarší doklad je starý přes pět tisíc let. Ötzi, muž z ledovce, měl u sebe dva kousky plodnice březovníku (Fomitopsis betulina), každý navlečený na koženém řemínku. Badatelé je spojují právě s jeho vlastnostmi. V brašně měl navíc troud připravený z troudnatce kopytovitého.
Přehledová práce Grienke a kol. (2014) popisuje pět druhů chorošů, které se ve středoevropském lidovém léčitelství používaly široce: sírovec žlutooranžový, troudnatec kopytovitý, troudnatec pásovaný, březovník a troudnatec lékařský. Uvádí je v souvislosti s celou řadou obtíží od kašle po revmatismus. Troudnatec kopytovitý sloužil po celé Evropě k zástavě krvácení a jako savý obvaz.
A pak je tu agarikon. Řecký lékař Dioskorides ho zaznamenal v prvním století pod jménem αγαρικόν a jeho užívání pokračovalo celým středověkem. V německy mluvících zemích se mu říkalo Apothekerschwamm, houba lékárníků, protože se sbíral právě pro ně.
To je zároveň nejtvrdší poučení celého článku: v celé alpské oblasti se sbíral tak intenzivně, že to druh přivedlo na pokraj vyhubení. Houba, kterou lidé používali dva tisíce let, dnes v našich lesích prakticky nenajdete.
Kde to srovnání naráží
Nechci to prodat líp, než to je. Jsou tu dvě poctivé výhrady.
Taxonomie se hýbe. U několika druhů se asijské a evropské populace v posledních letech oddělují jako samostatné druhy. Nejvýrazněji právě u reishi: část mykologů považuje východoasijskou reishi a evropskou lesklokorku lesklou za dvě různé věci, jiní je mají za blízké příbuzné s velmi podobným profilem. Totéž řeší enoki i auricularia. Proto v tomhle článku píšu „týž druh nebo blízký příbuzný", a nikde ne „je to totéž".
Podrobněji jsem to rozebral u vlastní houby v článku Lesklokorka ploská: blízká příbuzná reishi.
Růst tady neznamená být k mání. Korálovec, trsnatec i choroš oříš u nás rostou a zároveň jsou na Červeném seznamu. To, že houba v našem lese existuje, není licence ji sbírat.
„Roste tu" ještě neznamená „smí se sbírat"
Tady je potřeba rozlišit dvě věci, které se běžně pletou.
Zákonná ochrana se týká zvláště chráněných druhů podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Ta jmenuje 46 druhů hub ve třech kategoriích a za jejich sběr hrozí postih. Žádná z hub v tomhle článku na tom seznamu není. Mykologové sice v roce 2000 navrhli seznam rozšířit a mezi navrženými druhy je i korálovec jedlový, ale k novelizaci zatím nedošlo.
Červený seznam naopak zákon není, je to odborné hodnocení ohroženosti. Aktuální vydání z roku 2024 hodnotí 1762 druhů podle metodiky IUCN. Ale je to přesně ten seznam, podle kterého se rozhoduju, čeho se v lese ani nedotknu.
Moje pravidlo je jednoduché a nemá výjimky: sbírám jen druhy, kterých je v lese doloženě dost. Outkovka pestrá a lesklokorka ploská rostou na desítkách kmenů v jednom lese; korálovec potkáte jednou za pár let. To, že něco není zakázané, ještě neznamená, že to mám dělat.
Osud agarikonu ukazuje, co se stane, když se to pravidlo nedodrží.
Nad tím vším pak stojí ještě ochrana území: v rezervacích a národních parcích platí vlastní režim bez ohledu na druh.
Lesklokorka ploská v ruce · dřevnatý choroš, nejedlý, ale ne jedovatý„Nejedlá" neznamená „jedovatá"
Tohle je asi nejčastější nedorozumění, se kterým se u chorošů setkávám.
Když mykologický atlas označí lesklokorku nebo rezavec za nejedlé, mluví o kuchyni, ne o toxikologii. Ty houby jsou dřevnaté, tuhé a nestravitelné. Nedají se ukousnout, natož strávit. To není totéž co jedovatá muchomůrka.
A právě proto se z nich dělá extrakt: co z dřevité plodnice nedostane váš žaludek, dostane voda a líh.
Tři zákony a žádný z nich o vitálních houbách
Když se někdo zeptá, „co na to zákon", má obvykle na mysli tři různé předpisy, které spolu nesouvisí:
Chrání 46 vyjmenovaných druhů bez ohledu na to, jestli jsou jedlé. Řeší, co smíte v lese utrhnout.
Z volně rostoucích hub lze na trh uvádět jen druhy z přílohy vyhlášky o houbách, a prodejce navíc potřebuje osvědčení o znalosti hub. Choroše na tom seznamu nejsou.
Vitální houby sem nespadají. Nejsou registrované jako léčivé přípravky a nikdo o to ani nežádá.
Výsledek je šedá zóna. Houba, která není potravinou, protože se nedá rozkousat, a není lékem, protože o to nikdo nepožádal. V praxi tak většina toho, co u nás na trhu je, jde cestou doplňku stravy, a u druhů bez historie konzumace v EU naráží na pravidla pro novel food.
Moje tinktury proto vedu jako veterinární přípravky registrované u ÚSKVBL. Je to jediná kategorie, která na tuhle skupinu hub v Česku poctivě sedí.
Proč se tedy skoro všechno dováží
Když polovina těch hub roste v našich lesích, proč je celý trh postavený na dovozu?
Protože pěstování je předvídatelné. Vytápěná hala na sypaném substrátu dá stejný výnos každý měsíc v roce. Les dá to, co dá, tehdy, kdy to dá. A někdo pro to musí jít.
Korálovec na fotce jsem si vypěstoval doma, takže vím, jak snadné to je ve srovnání se sběrem. Přesto jsem se rozhodl pro to druhé: outkovku pestrou a lesklokorku ploskou sbírám sám, v lesích Vysočiny a jižní Moravy, daleko od měst a silnic. Ne proto, že by to bylo jednodušší.
Korálovec ježatý z vlastního pěstování doma. Ne z lesa.Tinktury z hub, které jsem sám sebral
Dual extract z českého lesa. Šarže, datum, laboratorní rozbor.
- Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T. & Zehnálek P. [eds.] (2024): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. — Příroda, Praha, 46: 1–192.
- Antonín V. & Bieberová Z. (1995): Chráněné houby ČR. — MŽP, Praha, 88 s. ISBN 80-85368-77-3.
- Česká mykologická společnost — Houbařský atlas, myko.cz (údaje o výskytu a hojnosti jednotlivých druhů)
- Zíbarová L. — mykologie.net, fotografické doklady a poznámky k výskytu
- Grienke U., Zöll M., Peintner U. & Rollinger J. M. (2014): European medicinal polypores — A modern view on traditional uses. — Journal of Ethnopharmacology 154(3): 564–583. DOI: 10.1016/j.jep.2014.04.030
- Peintner U., Pöder R. & Pümpel T. (1998): The Iceman's fungi. — Mycological Research 102(10): 1153–1162. DOI: 10.1017/S0953756298006546
- Pleszczyńska M., Lemieszek M. K., Siwulski M., Wiater A., Rzeski W. & Szczodrak J. (2017): Fomitopsis betulina (formerly Piptoporus betulinus): the Iceman's polypore fungus with modern biotechnological potential. — World Journal of Microbiology and Biotechnology 33: 83. DOI: 10.1007/s11274-017-2247-0
- Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha II
- Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách, a vyhláška č. 397/2021 Sb., příloha č. 15
- Nařízení (EU) 2015/2283 o nových potravinách
