· 15 min čtení
Lesklokorka ploská: kompletní návod na sběr v lese
Lesklokorky mají v tradiční čínské medicíně dlouhou historii užívání. Nejde přitom jen o známější lesklokorku lesklou, se kterou se pojí jméno reishi, ale i o lesklokorku ploskou (Ganoderma applanatum), její blízkou příbuznou s podobným složením i účinky. Co obě houby spojuje a kde má to srovnání své hranice, rozebírám v článku Lesklokorka ploská: blízká příbuzná reishi z českého lesa.
Lesklokorku ploskou potkáte v lese kdykoli během roku, protože plodnice je víceletá a na jednom kmeni přirůstá i řadu let. Obvykle se ale na začátku podzimu sbírají jen mladé plodnice, zhruba do 20 centimetrů.
Její typický znak najdete na spodní straně. U čerstvé plodnice je bílá a nehet v ní nechá hnědou čáru. Níže popisuji, kde a kdy ji hledám, podle čeho ji poznávám, jak ji suším, se kterými houbami se plete a na co si při sběru dát pozor.
Kde lesklokorka ploská roste
Vlhkost k růstu potřebuje každá dřevokazná houba. Lesklokorce ploské podle mé zkušenosti nejvíce svědčí místa, kde vlhko drží po celý rok. Nejčastěji ji proto nacházím kolem potoků s olšemi, tam, kde je bujná vegetace a spousta vody.
Ve videu stojím u polovyschlého potůčku. Vody v něm moc není, ale hustá zeleň kolem ukazuje, že vlhko tu drží. To je přesně místo pro lesklokorku ploskou.
Patří k nejběžnějším chorošům na listnáčích, žádná vzácnost to není. Roste v bučinách, luzích i v parcích, na živých i mrtvých kmenech a pařezech. Olše je přitom jen jedním z mnoha stromů, na kterých roste. Nejčastěji je to buk, lípa, dub, topol a javor, na jehličnanech roste jen zřídka. Živé stromy napadá přes rány, a proto ji mezi nimi hledejte hlavně na starých a poraněných.
Kdy ji sbírat
Sbírat se dá už v létě. V roce 2026 plodnice dozrály docela brzy, koncem července jsem je našel v ideálním stadiu a povrch už měly posetý výtrusy. Nejvhodnější je ale začátek podzimu. Mladý kus poznáte podle velikosti a v řezu podle počtu vrstev rourek, protože obvykle přibývá jedna vrstva ročně.
V lese ji najdete po celý rok, protože plodnice na stromě vydrží. Přirůstat ale začíná až koncem jara, takže bílý okraj rostoucí plodnice hledejte od té doby do podzimu. Výtrusy uvolňuje hlavně od června do října.
Jak lesklokorku ploskou poznat
Poznáte ji podle pěti znaků. Žádný z nich sám nestačí, rozhodují dohromady.
1 · Přisedlá, bez nohy
Plodnice přirůstá bokem přímo ke dřevu a nohu nemá, jen výjimečně krátký postranní výběžek. Obvykle je to plochá polokruhová konzole. Svrchu je hrbolatá a soustředně pásovaná, jenže pásy nejsou roky: za jedinou sezónu jich může přibýt i několik, podle toho, jak se střídá vlhko a sucho, chlad a teplo.
2 · Plochá a matná
Jméno sedí: plodnice jsou ploché a spíše tenké. Svrchu je světle hnědá až šedohnědá a matná, jako poprášená kakaem. Kůrka je tenká a obvykle se dá nehtem promáčknout.
3 · Hnědý výtrusný prach a lesk za mokra
Lesklokorka ploská uvolňuje obrovské množství výtrusů. Hnědý prach pokryje okolí i všechny plodnice, včetně horní strany té, která ho uvolnila. Hnědou barvu klobouku tak zčásti tvoří právě nalepené výtrusy.
Za mokra plodnice ztmavne a leskne se, za sucha je matná. Fotka je pořízená za deště: tmavá lesklá místa jsou mokrá, hnědá matná zatím suchá.
Barva prachu je užitečný test. Troudnatce a ohňovce, se kterými se dá splést, mají výtrusný prach bílý.
4 · Bílá spodní strana, do které se dá kreslit
Spodní strana čerstvé plodnice je bílá, s drobnými póry. Stačí po ní přejet nehtem a zůstane hnědá čára, protože hned pod tenkou bílou vrstvou pórů jsou hnědé rourky. Po usušení kresba vydrží, a proto se lesklokorce ploské anglicky říká artist's conk, umělcův choroš. Stejně se ale chová lesklokorka tmavá a na dotek se barví také póry dalších chorošů, takže čára sama druh nepotvrdí.
Při nošení se spodní strana obvykle otlačí a místy ztmavne.
Plodnice bývají napadené červy a někdy obalují stébla trávy.
5 · Řez: hnědá dužnina a vrstvy rourek
Dužnina je tuhá, korkovitá a hnědá, u starších plodnic často s bělavými proužky. Pod ní leží rourky. Lesklokorka ploská každý rok nejdříve uzavře loňskou vrstvu rourek tenkým páskem dužniny a teprve pod ním vyroste nová, takže počet oddělených vrstev zhruba odpovídá stáří plodnice.
Na fotce leží u pravého okraje dvě vrstvy rourek oddělené tenkou linkou, takže plodnice je zřejmě nejméně ve druhém roce.
Které plodnice brát
Sbírám jen mladé plodnice, obvykle do 20 centimetrů. Samotná velikost ale stáří neurčí, a proto se vyplatí podívat i do řezu na počet vrstev rourek. Pro sběr je důležité také to, jestli plodnice ještě roste. Rostoucí má bílý zaoblený okraj a čistě bílou spodní stranu, na dotek vlhkou.
Jak roste
Plodnice začínají jako bílý hrbolek. Pak se rozrostou do klobouku s bílým přirůstajícím okrajem a svrchu postupně zhnědnou.
Od podhoubí po plodnici
Ve videu je celý vývoj vedle sebe na jednom padlém kmeni. Vidíte bílé podhoubí, první malý hrbolek i větší plodnice, které už rostou.
Které plodnice nechat být
Loňské kusy, které už nerostou. Nemají bílý okraj ani čistě bílou spodní stranu. Jsou suché a neaktivní. Ty ještě starší se už pomalu rozpadají.
Plodnice ožrané hmyzem. Jsou na nich vidět chodbičky a vyhryzaná místa.
Malé a vyschlé plodnice. Chyběla jim voda, přestaly růst.
Jak ji usušit
Plodnici je dobré očistit kartáčkem od mechu a trouchnivého dřeva a nakrájet ještě týž den. Když leží déle, může začít červivět nebo plesnivět. Krájím ji čerstvou, protože usušená se krájí mnohem hůře. Na plátky silné 4 mm používám zubatý nůž nebo elektrický kráječ na chleba. Silnější plátky se špatně dosušují.
Plodnice bývají poprášené výtrusy, které jsou doložený alergen přenášený vzduchem. Alergik je proto raději čistí, krájí i suší venku. Při krájení je dobré plátky prohlédnout, jestli v nich není hmyz.
Pak je suším na novinách nebo na sítu, v sušičce na ovoce nebo v troubě. Na vzduchu je sušte jen za suchého a teplého počasí a na noc je přeneste dovnitř, aby nenatáhly vlhkost. Na sítu k nim projde vzduch i zespodu. V sušičce i v troubě sušte při nízké teplotě.
Dosušený plátek poznáte podle toho, že už není ohebný a při ohnutí se zlomí. Usušené plátky skladujte v suchu a temnu ve vzduchotěsné sklenici. Máte-li silikagelové sáčky, přidejte je do ní, aby pohltily zbylou vlhkost. Takto uložené plátky vydrží roky.
Podobné houby
Podobné choroše, které popisuji níže, jsou tuhé, dřevnaté a nejedlé. Atlas České mykologické společnosti ani další atlasy, ze kterých popisy vycházejí, u žádného z nich jedovatost neuvádějí, takže záměnou se nejspíš neotrávíte, jen přinesete jinou houbu, než jste chtěli.
Nejsnáze se pletou ve třech situacích. V létě, kdy plodnice rostou, má mladá lesklokorka ploská okraj zaoblený podobně jako lesklokorka tmavá. Od konce léta do podzimu, kdy plodnice nejvíce práší, zakryje hnědý výtrusný prach lesk lesklokorky pryskyřičné i Pfeifferovy. A staré plodnice, které zmatní, popraskají nebo porostou mechem, se pletou po celý rok.
Nejrychlejší test je barva výtrusného prachu na klobouku nebo pod plodnicí. Lesklokorky ho mají hnědý, troudnatce, ohňovce i kořenovník bílý až nažloutlý.
Jedovatý choroš u nás přesto roste: hlinák červenající (Hapalopilus nidulans). S lesklokorkou ploskou má málo společného. Je jednoletý, do 10 cm, oranžově skořicový, v mládí měkký a roste hlavně na spadlých větvích listnáčů. Výtrusný prach má bílý, takže ho test barvou prachu od lesklokorek odliší. Platí ale obecné pravidlo: co s jistotou nepoznáte, nesbírejte.
Lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum)
Nejbližší dvojník. Bývá výrazně zavalitější a svrchu tmavě hnědá až černohnědá. Spolehlivě obě houby rozliší až výtrusy pod mikroskopem, lesklokorka tmavá je má větší. V terénu pomůžou tři pomocné znaky, žádný ale neplatí vždy. Rostoucí plodnice lesklokorky tmavé mívají v létě a na podzim mezi bílým okrajem a tmavým povrchem úzký žlutavý pruh, mimo sezónu chybí. Kůrku mívá silnější a tvrdší, takže se nehtem zpravidla nepromáčkne. A v řezu má dužninu tmavě červenohnědou, skoro bez bělavých proužků, které lesklokorka ploská u starších plodnic často mívá.
Je teplomilná a u nás dosti vzácná, takže plodnice, kterou najdete, bude spíše lesklokorka ploská než tmavá. Plodnici na fotce považuji podle zavalitosti nejspíš za lesklokorku tmavou, jistotu by ale dal až mikroskop.
Lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi)
Mladá je červenohnědá a lesklá, jako nalakovaná, a může být opravdu velká. Na rozdíl od lesklokorky lesklé nemá nohu. Roste hlavně u paty buků, zhruba do dvou metrů nad zemí.
Starší plodnice zmatní, popraskají a pokryjí se výtrusy, a tehdy se s ploskou plete nejsnáze. Na fotce je vidět ještě jedna past: horní plodnice je po dešti lesklá, suché spodní klobouky pod ní jsou matné, hnědé a pokryté výtrusy. Jestli se leskne lak, nebo jen voda, pozná se až za sucha. Pod červeným povrchem je žlutá pryskyřice: když kůrku zmáčknete nebo do ní zatlačíte nožem, místo zežloutne a kůrka se láme na nažloutlé šupinky. Hned pod kůrkou začíná tmavě kaštanová dužnina.
Nesbírejte ji. Červený seznam hub ČR z roku 2024 ji vede jako zranitelný druh. Od lesklokorky ploské ji podle atlasu České mykologické společnosti odliší i o něco větší výtrusy, ty ale ukáže až mikroskop. Najdete-li proto u paty buku lesklou červenohnědou plodnici, nebo matnou a rozpraskanou, nechte ji být.
Lesklokorka pryskyřičná (Ganoderma resinaceum)
Najdete ji i pod jménem lesklokorka pryskyřičnatá. Povrch má nápadně lesklý, jako nalakovaný, v mládí oranžově hnědý. V terénu napoví právě ten lak a větší póry, spolehlivě ji ale určí až výtrusy pod mikroskopem. Roste u paty dubů a buků v teplejších nížinách.
Od podobně lakované lesklokorky Pfeifferovy ji pomůže odlišit i dužnina, která je u pryskyřičné světlá, měkká a lehká, u Pfeifferovy tmavě kaštanová. Na fotce je pryskyřičná pokrytá hnědým výtrusným prachem, a právě tehdy se s ploskou plete nejsnáze.
Lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum)
Má nohu, obvykle postranní, a velmi lesklý klobouk. V mládí je žlutý až oranžový, od středu rudohnědý a později tmavne. U nás je vzácnější než lesklokorka ploská a roste hlavně u paty dubů v teplejších oblastech.
Pozor na jméno: asijská lingzhi, kterou znáte jako pěstovanou reishi, je samostatný druh Ganoderma lingzhi, ne evropská lesklokorka lesklá. Udává se o ní, že je hořčí. Ve srovnání dvou pěstovaných kmenů měla lingzhi mnohem více triterpenických kyselin než evropský druh, a právě ty jí dávají hořkou chuť.
Lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum)
Vypadá jako lesklokorka lesklá, také s nohou. Dospělá je tmavě hnědá až černá. Mladé plodnice obou druhů jsou prakticky k nerozeznání. Nejlépe se pozná právě podle výtrusů pod mikroskopem: jehličnanová je má podle atlasu České mykologické společnosti o něco větší a výrazněji zdobené. Podle stromu to jisté není, protože jehličnanová sice roste hlavně na jedlích a smrcích, výjimečně ale i na listnáčích, na kterých jinak najdete lesklokorku lesklou. Někteří mykologové dokonce připouštějí, že by mohlo jít o jeden proměnlivý druh.
Troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)
Má tvar kopyta se zaoblenou hranou a světle šedý klobouk s nápadnými stupni přírůstků, někdy až extrémně patrovitými. Výtrusný prach má bílý až bledě nažloutlý, takže hnědou vrstvu po sobě nenechává. Póry na tlak hnědnou jen slabě. Roste hlavně na buku a bříze.
Troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
Je velmi hojný, roste hlavně na smrku a méně často i na listnáčích. Většinou má červenohnědý pás podél zaobleného okraje. Mladý bývá lesklý a za vlhka z něj kanou kapky. Výtrusný prach má bílý až nažloutlý.
Kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum)
Svrchu je hnědý až černohnědý a hrbolatý s bělavým okrajem, zespodu má bílé póry, takže z obou stran připomíná lesklokorku ploskou. Roste ale hlavně u paty a na kořenech jehličnanů, nejčastěji borovic a smrků, a na jejich pařezech. Hnědá plodnice s bílými póry u paty smrku nebo borovice by vás proto měla zarazit. Výtrusný prach má bílý až krémový a dužninu bělavou.
Ohňovce
Jsou tmavé, šedohnědé až černé a rozpraskané, někdy porostlé řasami nebo mechem. Kůrka je tvrdá a nepromáčknete ji. Spodní strana je šedohnědá až skořicová, nikdy bílá, a výtrusný prach bělavý.
Pozor u potoků: ohňovec olšový (Phellinus alni) roste na olších a ohňovec obecný (Phellinus igniarius) na vrbách a topolech, tedy právě tam, kde hledáte lesklokorku ploskou.
Troudnatec jasanový (Perenniporia fraxinea)
Roste u paty živých i odumřelých listnáčů a na jejich pařezech, u nás hlavně na jasanech, ale i na akátech a topolech. V Česku je vzácný a nejčastěji se objevuje na jižní Moravě. Svrchu bývá krémový až hnědý a stářím tmavne, spodní strana je za mlada bělavá až krémová. Výtrusný prach má bílý a dužninu světlou. Nesbírejte ho. Červený seznam hub ČR z roku 2024 ho vede jako ohrožený druh.
S lesklokorkou ploskou se nejsnáze splete u paty živého listnáče, třeba v parku, a u mladých plodnic, na kterých ještě není hnědý výtrusný prach. Když u paty jasanu, akátu nebo topolu najdete plodnici bez hnědého prachu na klobouku i pod ní, nechte ji být.
Sbírejte bezpečně a šetrně
- Chráněná území. V národních přírodních rezervacích je sběr zakázaný a v dalších chráněných územích rozhodují pravidla konkrétního místa.
- Uřízněte, neulamujte. Plodnici uřízněte zubatým nožem nebo pilkou, neulamujte ji.
- Nechte část na stromě. Houba sama žije ve dřevě a plodnice je jen její rozmnožovací orgán. Opakovaný sběr na stejném místě ale může místní výskyt oslabit a plodnice jsou navíc domovem hmyzu.
- Pozor nad hlavou. Lesklokorka ploská rozkládá dřevo bílou hnilobou. Strom s plodnicemi u paty bývá uvnitř narušený a může se zlomit nebo shodit větev, hlavně za větru. Pod takovým stromem se nezdržujte déle, než musíte.
- Daleko od silnic a měst. Houby ze silně znečištěných míst, například z okolí hutí, z center měst nebo z těsné blízkosti dálnic s hustým provozem, mohou obsahovat více kadmia, olova a rtuti. Uvědomte si ale, že houby k jídlu se jedí po stovkách gramů, kdežto lesklokorka se používá jen v malém množství, takže s kontaminací to u ní není tak vážné.
- Alergie. Výtrusy lesklokorky jsou doložený alergen přenášený vzduchem a plodnice jimi bývají poprášené. Alergik je proto raději čistí, krájí i suší venku.
- Nejedlá, otrava nepopsaná. Lesklokorka ploská je tuhá, dřevnatá a hořká, a proto nejedlá. Otrava lesklokorkou ploskou popsaná není.
Sbírám ji sám a dělám z ní tinkturu.
Dvojitý extrakt z lesklokorky ploské, sbírané v českém lese.
Prohlédnout tinkturu z lesklokorky · Cesta od pařezu po lahvičku
Zdroje
- Česká mykologická společnost: Myko atlas, druhové listy Ganoderma applanatum, G. adspersum, G. pfeifferi, G. resinaceum, G. lucidum, G. carnosum, Fomes fomentarius, Fomitopsis pinicola, Phellinus igniarius, P. alni, Heterobasidion annosum a Hapalopilus nidulans. myko.cz
- Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 46. PDF
- Hamplová A. (2017, aktualizováno 2019): Lesklokorka ploská, hojnější sestra lesklokorky lesklé (reishi). mudr-alena-hamplova.cz
- Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU: Atlas poškození dřevin, lesklokorka ploská. rumex.mendelu.cz
- Weber K., Mattheck C.: Röhrenschicht-Analyse (roční hranice vrstev rourek u chorošů). arboristik.de
- Weber K., Mattheck C.: Zur Sporulation von Ganoderma applanatum. Forschungszentrum Karlsruhe. PDF
- First Nature: Ganoderma applanatum, Artist's Bracket. first-nature.com
- Kuo M.: Ganoderma applanatum. MushroomExpert.com
- Tarlo S. M. a kol. (1979): Human sensitization to Ganoderma antigen. Journal of Allergy and Clinical Immunology 64: 43–49. PMID 447950
- Villa A. F. a kol. (2013): Tender nesting polypore (Hapalopilus rutilans) poisoning: report of two cases. Clinical Toxicology. PMID 23937526
- Cao Y., Wu S.-H., Dai Y.-C. (2012): Species clarification of the prize medicinal Ganoderma mushroom „Lingzhi“. Fungal Diversity 56: 49–62. DOI 10.1007/s13225-012-0178-5
- Hennicke F. a kol. (2016): Distinguishing commercially grown Ganoderma lucidum from Ganoderma lingzhi from Europe and East Asia on the basis of morphology, molecular phylogeny, and triterpenic acid profiles. Phytochemistry 127: 29–37. PMID 27044336
- Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 29). zakonyprolidi.cz
- Náplavová K. a kol. (2021): Synanthropic Process Evaluation (with Factors Affecting Propensity to Parasitism) and Host Range within the Genus Ganoderma in Central Europe. Forests 12: 1437. DOI 10.3390/f12111437
- Mykologický klub Jihočeského muzea v Českých Budějovicích (aktualizováno 2019): Lesklokorky v jižních Čechách. muzeumcb.cz
- Rozsypálek J.: Lesklokorka ploská. Rostlinolékařský portál ÚKZÚZ. rlportal.ukzuz.cz
- Rozsypálek J.: Troudnatec jasanový. Rostlinolékařský portál ÚKZÚZ. rlportal.ukzuz.cz
- Parmasto E. (1958): Развитие плодовых тел и споруляция трутовых грибов. Известия Академии наук Эстонской ССР, Серия биологическая 7: 83–93. PDF
- Grinn-Gofroń A., Strzelczak A. (2011): The effects of meteorological factors on the occurrence of Ganoderma sp. spores in the air. International Journal of Biometeorology 55: 235–241. DOI 10.1007/s00484-010-0329-x
- Wohlrab-Barden K. (2014, aktualizováno 2022): Pilze richtig trocknen. Blog Vitalpilze Naturheilkraft. blog.vitalpilze-naturheilkraft.de
- Kalač P., Svoboda L., Havlíčková B. (2004): Contents of cadmium and mercury in edible mushrooms. Journal of Applied Biomedicine 2: 15–20. DOI 10.32725/jab.2004.002
- Mleczek M. a kol. (2016): Multielemental analysis of 20 mushroom species growing near a heavily trafficked road in Poland. Environmental Science and Pollution Research 23: 16280–16295. DOI 10.1007/s11356-016-6760-8
- Falandysz J., Borovička J. (2013): Macro and trace mineral constituents and radionuclides in mushrooms: health benefits and risks. Applied Microbiology and Biotechnology 97: 477–501. DOI 10.1007/s00253-012-4552-8
- Tim Moya Associates (2018): TMA Fungi, Perenniporia fraxinea, Giant ash bracket (č. 53). tma-fungi.co.uk
- Tim Moya Associates (2018): TMA Fungi, Heterobasidion annosum, Conifer butt rot (č. 38). tma-fungi.co.uk
- Kotlaba F., Pouzar Z. (1971): Ganoderma adspersum (S. Schulz.) Donk, lesklokorka tmavá, dvojník lesklokorky ploské G. applanatum (Pers. ex S. F. Gray) Pat. Česká mykologie 25(2): 88–102. PDF
- Tim Moya Associates: TMA Fungi, Ganoderma applanatum (č. 26) a Ganoderma australe (č. 27). tma-fungi.co.uk
- Kreisel H. (1960): Ganoderma pfeifferi Bres., ein wenig bekannter Lackporling. Westfälische Pilzbriefe 2(6). PDF
- Wikipedie (polská): Lakownica czerwonawa (Ganoderma pfeifferi). pl.wikipedia.org