Jak to vypadalo na sběru outkovky pestré 25. 9.
Tentokrát jsem přišel ve správnou chvíli na správné místo: plná síťka outkovky pestré ve skvělé kvalitě. Cestou hlíva fialová, klouzek, helmovky i síťkovec.
· 6 min čtení
Outkovku pestrou potkáte v lese skoro celý rok. Sbírat se ale vyplatí jen zlomek z toho, na co narazíte.
Rozhoduje spodní strana klobouku. Dokud je bílá, plodnice žije. Jakmile zežloutne, dosloužila — a shora přitom může vypadat pořád hezky.
Níže jsou čtyři znaky, podle kterých ji poznávám, a houby, se kterými se dá splést.
Outkovka pestrá je chorošovitá houba používaná v tradiční čínské medicíně už asi dva tisíce let; první záznam bývá kladen do herbáře Šen-nungův kánon léčivých látek. V Asii vznikly z jejího mycelia přípravky PSK a PSP (nejznámější je japonský Krestin, vyráběný do roku 2017).
To jsou izolované farmaceutické látky z laboratoře — ne tinktura z lesa. Píšu o nich proto, že vysvětlují, proč se téhle houbě věnuje tolik pozornosti, ne proto, abych je sliboval v lahvičce.
Roste od jara do podzimu. Podzim je optimální — většinou říjen, v tom období najdete spoustu čerstvých plodnic. Jako u jiných hub je důležité, aby zapršelo.
Outkovka pomalu roste i v zimě, její kvalita ale rapidně klesá s přemrznutím. Plodnice jsou mechanicky poměrně stálé, takže na ně narazíte po celý rok — starší plodnice ale ke sběru vhodné nejsou.
Roste na odumřelém dřevě listnatých stromů. Nejčastěji na dubu a buku.
Každá dřevokazná houba potřebuje k růstu vlhkost, takže na jižních svazích jí moc nenajdete. Úplně stinná místa ale taky nemá ráda — vyhovují jí místa, kde alespoň chvíli přes den svítí.
Nejčastěji ji nalézám na pařezech pokácených dubů, nebo v lokalitách, kde se mrtvé stromy neodklízejí — často v údolích, tam se všem chorošům daří.
Každá lokalita, každý kopec i údolí má své typické houby. Na jednom kopci můžete najít spoustu outkovky pestré a hned na vedlejším spoustu outkovky pýřité. Nebuďte proto zklamaní z prvního neúspěchu a zkuste to o kopec dál.
Čtyři znaky, které si vždycky projdu, než plodnici vezmu.
Outkovka pestrá. Pestrá znamená, že je proužkovaná — a má přitom mnoho různých zbarvení: hnědé, žluté, okrové, rezavé, modrošedé, šedočerné. Vybarvení záleží na konkrétních podmínkách: stáří plodnice, vlhkost, roční období, druh stromu.
Nedávno jsem narazil na tři kmeny pět metrů od sebe. Na každém z nich byla outkovka — a pokaždé jinak zbarvená.
Anglický název turkey tail, krocaní ocas, je pro její vzhled velmi trefný.
Čerstvé plodnice jsou zespodu klobouku bílé, maličko béžové. Dnes už sbírám jedině tyhle. Časem rychle žloutnou až do hněda — ty už nebrat.
Velmi důležitým znakem jsou póry. Outkovka se vyznačuje 3–8 póry na milimetr, což je na hranici pozorovatelnosti okem. Jiné druhy mají často větší póry, jinou barvu pórů, nebo nemají rourky vůbec. Rourky jsou krátké, kolem 2 mm.
Na horní straně klobouku obvykle bývají jemné chloupky, pouhým okem takřka nepozorovatelné. Na pohmat je povrch jemný a sametový.
Rostou i podobné houby. Dobrou zprávou je, že žádná z nich není jedovatá — při záměně tedy jen nedostanete houbu, o kterou vám šlo. Outkovek je celá řada druhů, víc se o nich dočtete na myko.cz.
Je na povrchu výrazně chlupatá, jak napovídá název. Plodnice jsou bílé, větší a tužší. Stává se, že roste na jednom pařezu s outkovkou pestrou.
Šedopórka je podobná rozměrem i vzhledem trsů plodnic a má i podobné póry. S jistotou ji rozeznáte podle šedých pórů na spodní straně klobouku; na horní straně není proužkovaná.
Roste na stejném dřevě jako outkovka, takže obě běžně najdete na jednom pařezu kousek od sebe. Ve videu níž je přesně taková dvojice: vpravo outkovka, vlevo šedopórka. Shora se dají splést. Zespodu už ne.
Pevníky jsou velmi běžné a rozměrově podobné outkovce pestré, tvoří podobné trsy plodnic — ale jsou nápadně oranžovožluté a na spodní straně klobouku jsou hladké, bez pórů.
Shora si ji s outkovkou pestrou splést můžete — je taky proužkovaná a roste v podobných trsech. Zespodu je ale tmavá a bez pórů, jen zvrásněná.
Je to příbuzná Jidášova ucha a má i podobnou želatinovou konzistenci — žádná pružná kůže jako u outkovky.
Narazil jsem na místo, kde pohromadě rostla celá řada hub podobných outkovce:
Jako všechny živé organismy i plodnice outkovky pestré procházejí vývojem. Mladé plodnice jsou ze spodní strany klobouku jasně bílé — v téhle fázi houba uvolňuje výtrusy.
Jakmile jsou všechny výtrusy uvolněny, plodnice umírá, což se projeví žloutnutím až zhnědnutím spodní strany klobouku. Ještě starší plodnice typicky zelenají, protože na nich začnou růst řasy.
Na fotografii je velmi mladá plodnice — je na ní už zřejmá diferenciace na jednotlivé měsíčky. Přesně tyhle sbírám.
Rostoucí outkovka má okraj klobouku nabobtnalý, zaoblený — plodnice ještě žije a přirůstá. Hned vedle ve videu je starší kus se zataženými hranami; že už je starý, potvrdí i pohled zespodu.
Zatažený okraj sám o sobě ale znamená jen to, že outkovka právě teď neroste — ne že je automaticky špatná. Pokud se zatáhla před pár dny, třeba jen kvůli nedostatku vody, je její kvalita pořád velmi dobrá. Pokud ale neroste už týdny, dávno uvolnila všechny výtrusy a bylo dlouho sucho, výrazně degraduje.
Jakmile plodnice uvolní všechny výtrusy, umírá — a to je na ní vidět.
Zežloutlá až zhnědlá spodní strana znamená, že plodnice dosloužila. Ještě starší kusy zelenají, protože na nich začnou růst řasy. Nebrat.
Poznat staré plodnice je důležité nejen kvůli vlastnímu sběru, ale i při vytipovávání nových míst, kde outkovka roste.
Potkáte ho podstatně vzácněji než červy, ale potkáte — šedobílý povlak přes celé plodnice. Taky nebrat.
Outkovku netrhejte. Občas se plodnice utrhne čistě, ale stejně snadno s ní vytrhnete i kus podhoubí ze dřeva.
Nejlíp to jde se zubatým nožem — líp než s čímkoli jiným. Pružnou, koženou plodnici přeřízne bez mačkání a rvaní, těsně u dřeva. Plodnice jde pryč, mycelium zůstane v pařezu neporušené.
Velké plodnice jsem uřezal, malé nechal dorůst a mycelium v pařezu zůstalo neporušené.
Dvojitý extrakt z outkovky pestré, sbírané v českém lese.
Prohlédnout tinkturu z outkovky · Cesta od pařezu po lahvičku