Lesklokorka ploská: blízká příbuzná reishi z českého lesa
Čím se lesklokorka ploská od reishi liší na pohled, jaké skupiny látek sdílejí, kde srovnání končí a proč se reishi k nám téměř vždy dováží.
· 4 min čtení
Nedávno jsem byl na pěším výletě. Jdu tak po pěšině a najednou mě zarazí známý tvar na pařezu. Lesklokorka s nohou! Hned mě napadla lesklokorka lesklá, reishi. Pak jsem si všiml, že pařez je smrkový.
Lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum), známá jako reishi, a lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum) jsou si hodně podobné. Obě mají třeň a klobouk lesklý, jako by ho někdo nalakoval.¹ ²
Moje byla hodně tmavá a rostla na smrku. Obojí ukazuje na jehličnanovou, ani jedno ale není jistota. Jistotu dá až mikroskop.
Jsou si tak příbuzné, že je neodliší ani běžný DNA test.³ Čekám proto podobné složení. Přímé srovnání plodnic obou druhů jsem ale v literatuře nenašel.
Mladé plodnice v rychlém růstu jsou u obou druhů žlutooranžové a od sebe je nepoznáte.¹ Středně staré se už liší: lesklá je oranžově červenohnědá až mahagonová, jehličnanová tmavě vínová až černohnědá.¹ ⁴
V létě, kdy plodnice rostou, je tak barvou skoro nerozeznáte. Na podzim, když dozrají, už docela ano. Přestárlé se ale zase podobají.
Pomůže i třeň. Na dalším pařezu rostly další kousky, a všimněte si jejich nohou. U jehličnanové bývá třeň skoro vždy černý už u mladých plodnic, u lesklé spíš oranžový až červenohnědý.¹
Lesklá roste skoro jen na listnáčích, nejčastěji na dubu. Jehličnanová má v přirozených lesích nejradši jedli, v hospodářských roste i na smrku, modřínu nebo borovici. Výjimečně i na listnáči.¹ ³ Potvrzuje to i novější revize českých herbářových sbírek: lesklou v nich našli nejčastěji na dubu, jehličnanovou na smrku a jedli.⁵
Kotlaba a Pouzar zaznamenali lesklou na jehličnanu jen zcela výjimečně, podle jiných zdrojů roste na smrku častěji.¹ ² Smrkový pařez tedy napoví, ale nerozhodne.
Dual extract z plodnic lesklokorky ploské z českého lesa. Vodní výluh a lihovou maceraci dělám zvlášť a pak je spojím.
Prohlédnout tinkturu z lesklokorky
Nejspolehlivější jsou výtrusy. Jehličnanová je má o kousek širší, podle Kotlaby a Pouzara 7,4–7,8 µm, lesklá obvykle 6,8–7,3 µm. Změřit je potřeba aspoň dvacet, nejlépe z výtrusného prachu.¹ Rozměry z různých příruček se ale překrývají, takže ani tady to není úplně jednoduché.⁴ Běžný DNA test (ITS) oba druhy nerozliší, spolehlivější jsou až jiné úseky DNA.³
Ve starší české literatuře najdete lesklokorku jehličnanovou pod jménem Ganoderma atkinsonii.¹ ⁶
Na místě. Tady to říkám i do kamery: podle smrku bych tipoval jehličnanovou. Co jsem ve videu neřekl: je i tmavší, skoro černohnědá. A ta dlouhá noha nahoře na pařezu nejspíš rostla vzhůru, až upadla.
Kousek jsem ochutnal a spolkl. Chuť byla příjemná, hořkost přišla až na konci a jen trochu. Lesklokorka ploská je hořká opravdu hodně.
Sedí to s literaturou: ploskou popisují jako hořkou a lehce štiplavou, jehličnanovou jako houbu bez výrazné chuti.⁴ Hořkou chuť reishi autoři připisují triterpenovým kyselinám.⁷ Hořkost tak naznačuje, že ploská by mohla být vydatnějším zdrojem triterpenů. Přímo to ale zatím nikdo nezměřil.
Lesklokorka jehličnanová není v Červeném seznamu hub ČR.⁸ Vzácná tedy není, je spíš neobvyklá. Na každé procházce ji člověk nepotká.
Dual extract z plodnic outkovky pestré z českého lesa. Vodní výluh a lihovou maceraci dělám zvlášť a pak je spojím.
Prohlédnout tinkturu z outkovky