Exkluzivní český malovýrobce · lesní sběr
Dr.HOUBIČKAVitalita z lesa

· 7 min čtení

Jidášovo ucho

Koncem července jsem v listnatém lese procházel kmen za kmenem a všechny byly obsypané jidášovým uchem. Do kamery jsem to nazval svým životním úlovkem a myslel jsem to vážně.

Fotky jsou z loňského léta. Houba ale roste celý rok, takže ji po vydatném podzimním dešti najdete i teď.

Ucho k uchu · vyfoceno v létě, 29. 7. 2025Ucho k uchu · vyfoceno v létě, 29. 7. 2025
28. 7. 2025 · kmen za kmenem

Kmen za kmenem. V téhle části lesa leželo několik padlých kmenů a na každém rostly desítky plodnic, od drobných oušek po velké zvlněné kusy. Na konci záběru je lesklokorka lesklá, tedy reishi, ke které se ještě dostanu.

Jak ucho Jidášovo poznáte

Spisovně se jmenuje boltcovitka ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae). Houbaři mu říkají ucho Jidášovo nebo jidášovo ucho.

  • Tvar: miska až ucho, obvykle do 10 cm, bokem přirostlé ke dřevu, bez nohy.
  • Na omak: pružně rosolovité, jako ušní boltec. Za sucha ztvrdne a zkřehne, po dešti znovu nabobtná. Proto ho najdete i po suchém týdnu, jen scvrklé a tmavé.
  • Vnější strana: jemně sametová, šedavá.
  • Vnitřní strana: hladká nebo žilnatá, matná, červenohnědá. Tady se tvoří výtrusy a výtrusný prach je bílý.
  • Kde roste: na živém i mrtvém dřevě listnáčů, nejraději na bezu černém, ale i na javoru, jasanu, buku nebo vrbě. U nás je hojné.
  • Kdy: celý rok, nejvíc po delších deštích.

Pružné jako gel. Nejspolehlivěji ho poznáte hmatem. Plodnice se dá zmáčknout i ohnout a pak se sama vrátí do tvaru, nic se neláme ani nedrolí.

Pružné jako gel
Velké ucho na boku kmeneVelké ucho na boku kmene

Odkud to jméno. Podle staré pověsti se Jidáš oběsil na bezu. Houba, která na bezu roste nejraději, dostala jméno po něm. Latinské auricula znamená ucho.

V angličtině se z „Judas's ear" časem stalo „Jew's ear". Britská mykologická společnost dnes doporučuje neutrální „jelly ear", rosolové ucho.

Co jsou ty bílé skvrny?

Na několika místech byly plodnice porostlé něčím bílým. Na místě jsem si to vysvětlil výtrusy. Ucho Jidášovo má bílý výtrusný prach a Myko atlas České mykologické společnosti píše, že plodná strana bývá „někdy poprášená bílým výtrusným prachem".

Fotky jsem proto poslal mykologovi a ten mě opravil: výtrusy to nejsou. Výtrusy jsou jednotlivé volné buňky a dohromady dělají jemný poprašek. Na detailu je ale podle něj „velmi pečlivě a hezky vidět vláknění, což je cizí vláknitá houba". Plodnici tedy porůstá podhoubí jiné houby.

Bílý chomáč u přirůstající částiBílý chomáč u přirůstající části
Bílý povlak přelézá i na kůruBílý povlak přelézá i na kůru

Prozradí to i kůra. Povlak přelézá z plodnic na kmen a vypadá jako vata, ne jako prach. O jakou houbu jde, se z fotky určit nedá. Na rosolovitých houbách cizopasí třeba rod Hypomyces.

Chlupy k uchu Jidášovu nepatří, mezi jeho vlastní znaky patří nanejvýš ojínění, tedy jemný šedavý nádech. Pro sběr si z toho beru jednoduché pravidlo: jemný prášek na plodné straně jsou výtrusy, bílá vlákna jsou cizí houba. Takové plodnice nechávám v lese.

Co brát a co nechat

Rozbředlé, rozteklé plodnice nechávám v lese. Jsou nejspíš staré nebo přemokřelé a doma by se rozpadly. Pevné, pružné kusy s čistou vnitřní stranou beru skoro všechny.

Plodnice porostlé zelenými řasami nesbírejte, protože se nehodí do kuchyně. A malá ouška nechte dorůst: podhoubí žije uvnitř dřeva, takže na stejném kmeni vyrostou další.

Co brát a co nechat

S čím si ho splést

Nebezpečného jedovatého dvojníka ucho Jidášovo nemá. Myko atlas u nejčastější záměny výslovně píše, že není nebezpečná. Pár podobných hub ale existuje:

  • Boltcovitka mozkovitá (Auricularia mesenterica) je svrchu výrazně chlupatá a pásovaná a roste v patrech, hlavně na jilmech a jasanech v lužních lesích. Uvádí se většinou jako nejedlá.
  • Černorosoly (rod Exidia, třeba černorosol terčovitý nebo bukový) tvoří menší, tmavé až černé rosolovité terčíky nebo zprohýbané povlaky, hlavně na tenkých větvích. Jsou nejedlé.
  • Ouško kornoutovité (Otidea onotica) roste na zemi, ne na dřevě, a uvnitř je žluté až oranžové. V malém množství obsahuje jedovatý gyromitrin. Ucho Jidášovo roste vždy na dřevě, takže co vyrůstá ze země, není ono.

Záměna je nejsnazší za sucha. Scvrklé ucho Jidášovo zčerná a podobá se černorosolu. Po dešti, kdy plodnice nabobtná a je vidět tvar ucha i sametová vnější strana, je rozdíl zřetelný. Kdo si není jistý, nesbírá.

V kuchyni: vařit, a nemáčet přes noc

Část úlovku šla rovnou do polévky, zbytek jsem nasušil. Sušené ucho vydrží dlouho, jen se před vařením musí namočit, a právě u toho je potřeba pozor.

V čínské kuchyni je černé dřevěné ucho (mu er) běžná surovina, ceněná pro chrupavčitou konzistenci. Chuť má skoro žádnou. Pěstovaná čínská houba ale podle rozboru DNA není náš druh: v roce 2014 ji mykologové popsali jako samostatný druh Auricularia heimuer a ucho Jidášovo podle nich roste nejspíš jen v Evropě. Které další houby čínské medicíny rostou u nás, popisuji v článku Které houby čínské medicíny rostou v českém lese?

Tři věci, na které dát pozor:

  • Jen tepelně upravené. Syrové se nejí.
  • Sušené namáčejte jen pár hodin, nejlépe v lednici, nikdy přes 24 hodin. V Číně se opakovaně otrávili lidé po houbách, které se máčely dlouho. Pomnožila se v nich bakterie Burkholderia gladioli, jejíž jed (kyselina bongkreková) var nezničí. Hongkongský úřad pro bezpečnost potravin radí slizké nebo páchnoucí kusy vyhodit. Doložené případy se týkají kupovaných sušených asijských hub, u čerstvého českého sběru o žádném nevím.
  • Srážlivost krve. V roce 1980 popsali lékaři pacienta, kterému asijský příbuzný ucha Jidášova tlumil shlukování krevních destiček, podobně jako aspirin. Tradiční čínská medicína s tím počítá: asijské druhy boltcovitky řadí mezi prostředky, které „oživují krev" a rozpouštějí krevní stázu, a zároveň je používá k zastavení krvácení, třeba z hemoroidů. Evropské ucho Jidášovo je jejich blízký příbuzný, takže podobné účinky lze očekávat i u něj. Doložené je to zatím jen ve zkumavce: polský výtažek z roku 2019 tlumil shlukování krevních destiček podobně jako aspirin, na srážení krve ale vliv neměl a u lidí to nikdo neověřoval. Kdo bere léky na ředění krve, ať je s houbou opatrný.
Lesklokorka lesklá, pod ní loňské plodniceLesklokorka lesklá, pod ní loňské plodnice

A na konci reishi

Na konci jsem narazil na lesklokorku lesklou (Ganoderma lucidum), houbu, které se říká reishi. Letošní plodnice má bílý rostoucí okraj, pod ní a vpravo dole leží tmavé loňské. Plodnice lesklokorky lesklé jsou jednoleté, ale tuhé, takže v lese vydrží ještě dlouho po odumření.

U nás roste nehojně, nejčastěji u paty starých dubů a na pařezech listnáčů, a je nejedlá. Obvyklejší je u nás její blízká příbuzná lesklokorka ploská. Co obě spojuje a kde má srovnání hranice, popisuji v článku Lesklokorka ploská: blízká příbuzná reishi.

Tři choroše na jednom kmeni

Ještě předtím jsem natočil kmen, na kterém rostly tři podobné houby vedle sebe. Takové srovnání se hodí každému, kdo sbírá outkovku.

  • Nahoře pevník chlupatý (Stereum hirsutum): zářivě oranžový, zespodu hladký, bez pórů. Na kmeni je ho nejvíc a plodnice vypadají skoro všechny stejně.
  • Uprostřed bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme): krémový s nafialovělým okrajem. Vzal jsem schválně dva různé kusy, jeden je víc do růžova, na druhém roste zelený povlak. Červený seznam hub ČR z roku 2006 ho vede jako ohrožený druh. Podle Myko atlasu se ale šíří z východu a na Brněnsku ho potkávám běžně.
  • Dole outkovka pestrá (Trametes versicolor): tahle je poměrně tmavá, bývá i světlejší, ale pravidelné soustředné pásy má vždy. Jak ji poznat a sbírat, popisuji v návodu na sběr outkovky pestré.
Nahoře pevník, uprostřed bránovitec, dole outkovka

Zdroje

  1. Tejkal K., Sojka V.: Auricularia auricula-judae, boltcovitka ucho Jidášovo. Myko atlas, Česká mykologická společnost. myko.cz
  2. Wikipedie: Boltcovitka ucho Jidášovo. cs.wikipedia.org
  3. Wikipedia: Auricularia auricula-judae. en.wikipedia.org
  4. Myko atlas ČMS: druhové listy Auricularia mesenterica, Exidia recisa, Exidia nigricans a Otidea onotica. myko.cz
  5. Wikipedia: Hypomyces. en.wikipedia.org
  6. Wu F., Yuan Y., Malysheva V. F., Du P. & Dai Y. C. (2014): Species clarification of the most important and cultivated Auricularia mushroom „Heimuer". Phytotaxa 186(5): 241–253. DOI: 10.11646/phytotaxa.186.5.1
  7. Centre for Food Safety, Hong Kong (2024): Bongkrekic Acid, Uncommon but Fatal Toxin in Certain Foods. Food Safety Focus 213. cfs.gov.hk
  8. Xiao Q. a kol. (2025): Isolation and Identification of Burkholderia gladioli pathovar cocovenenans from Black Fungus, Shanghai Municipality, China, 2023. China CDC Weekly 7(25): 869–873. DOI: 10.46234/ccdcw2025.143
  9. Hammerschmidt D. E. (1980): Szechwan purpura. New England Journal of Medicine 302(21): 1191–1193. DOI: 10.1056/NEJM198005223022108
  10. Agarwal K. C., Russo F. X. & Parks R. E. Jr. (1982): Inhibition of human and rat platelet aggregation by extracts of Mo-er (Auricularia auricula). Thrombosis and Haemostasis 48(2): 162–165. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
  11. Myko atlas ČMS: Ganoderma lucidum, lesklokorka lesklá. myko.cz
  12. Myko atlas ČMS: druhové listy Stereum hirsutum, Trichaptum biforme a Trametes versicolor. myko.cz
  13. Holec J. & Beran M. (eds.) (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24. Citováno podle Lederer J. (2020): Mykologická exkurze v Oderských vrších. Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 9: 45–49. ms-cbs.cz
  14. Osobní sdělení mykologa k fotografiím bílého povlaku, říjen 2026.
  15. Mykoakademie: 13. setkání, Enoki, Auricularia, Agarikon, Ohňovec, Tremella. Studijní skripta kurzu vitálních hub v tradiční čínské medicíně (oddíly Hlavní účinky Auricularie podle čínské medicíny a Kontraindikace).
  16. Poniedziałek B. a kol. (2019): The Effect of Mushroom Extracts on Human Platelet and Blood Coagulation: In vitro Screening of Eight Edible Species. Nutrients 11(12): 3040. DOI: 10.3390/nu11123040

Kam dál