Chochola nad Prýglem jeden z nejpěknějších výhledů na přehradu
Ze zastávky Jelenice přes výhled z Chocholy na zastávku Rakovec. Tentokrát jsem se šel jen dívat a cestou jsem potkal osm druhů hub.
Výlet začíná na zastávce Jelenice nad Brněnskou přehradou a končí na zastávce Rakovec, kousek od Prýglu. Podle polohy snímků je to zhruba čtyři a půl kilometru, ve skutečnosti o něco víc. Se zastávkami u hub mi to trvalo tři hodiny.
Do osmi druhů počítám jen houby, které jde z fotek spolehlivě určit. Choroše na starých kmenech, kterým chybí dobrá fotka zespodu, zůstaly bez jména.
Jak se tam dostat
Z Brna jede autobus 303 od zastávky Zoologická zahrada. Vystupte na zastávce Jelenice. Hned u zastávky vede vyšlapaná pěšina dolů k vodě. Jděte až k vodě a tam se dejte doprava, kousek dál je parádní výhled ze skály nad vodou.
Zpátky jede MHD ze zastávky Rakovec, ale nejezdí moc často. Případně se dá dojít na tramvaj na zastávce Rakovecká, je to asi 15 minut pěšky.
Mapa výletu
Z Jelenice přes Chocholu na Rakovec
30. 9. 2026 · 27 zastávek · Jelenice, zastávka (start) → Rakovec, zastávka (cíl)
- Jelenice, zastávka (start)
- Jelení žlíbek
- Chochola, výhled na přehradu
- Studánka
- Rakovec, pohled na Prýgl
- Rakovec, zastávka (cíl)
3 fotek bez zveřejněné polohy zůstává mimo mapu.
Interaktivní mapa se načte na webu.
Ke skále nad vodou
0:00 h — Hned dole u vody leží velký padlý buk a choroše se do něj zakusují ze všech stran.
0:01 h — „Jde vidět, jak se do něj všechny ty choroše zakusují. Kdyby tady nebyly, ležel by tu ten buk sto let.“ Bez chorošů, které dřevo rozloží, by se les neobnovoval.
0:04 h — Na kmeni břízy mladé březovníky obecné.
0:10 h — „Nejdu sbírat, jdu se jen kochat do lesa kolem Prýglu. Uvidíme, co najdu.“
Podél vody k hnojníkům
0:16 h — Pěšina vede dál lesem nad vodou.
0:19 h — Na pařezu malé troudnatce pásované.
0:25 h — Mladý vějířovec obrovský na pařezu, zatím malý a světlý.
0:25 h — Zblízka jsou vidět klobouky rostoucí jako vějíř, podle kterých má jméno.
0:31 h — V listí u cesty celá skupina hnojníků obecných, od mladých bílých po starší, které už začínají černat.
0:38 h — „Našel jsem hnojník. Bílá je dobře, černá je špatně, takže brát jenom ty světlé.“
Pozor na hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria). Hnojník obecný (Coprinus comatus) je bílý, protáhlý a má odstávající šupiny, inkoustový je šedý až šedohnědý, vejčitý a odstávající šupiny nemá. S alkoholem způsobuje otravu, i když se pije až dva tři dny po jídle. Nejsnáz se spletou mladé, ještě zavřené plodnice. Oba rostou od jara do podzimu na podobných místech, u cest a na hnojené půdě, takže je potřeba se dívat na každý kus.
0:46 h — Kousek dál dvě bedly vysoké.
Jelení žlíbek a Chochola
1:16 h — Popadané buky na okraji přírodní rezervace Jelení žlíbek.
1:33 h — Tady rovně, směrem k přehradě.
2:09 h — „Dnešní cílovka, Chochola. Parádní výhled na brněnský Prýgl.“
Dolů nenápadnou cestou
2:16 h — Na rozcestí pod Chocholou doleva.
2:21 h — Nejhezčí cesta dolů vede podle mě tady tou nenápadnou cestou doprava.
2:34 h — Cesta klesá lesem k Rakovci.
2:37 h — Na padlém kmeni outkovka jelení.
2:37 h — Zespodu má póry protažené do štěrbin, místy skoro jako lupeny.
Studánka a divočina u potoka
2:40 h — Schody nad studánkou.
2:41 h — Studánka. Jestli je voda pitná, nevím.
2:42 h — Za studánkou se dá jít nahoru na silnici. Já jsem se dal vlevo kolem potoka, je tam ještě pěkný kus divočiny.
2:44 h — Na kmeni u potoka choroš. Dobrou fotku zespodu nemám, takže ho neurčuji.
2:47 h — Padlý kmen obrostlý choroši. Jsou už tak staré, že se těžko určují.
2:49 h — Velký trs třepenitky svazčité u pařezu. Je jedovatá, ale je tak hořká, že ji nejspíš nikdo nesní.
2:49 h — Zespodu nazelenale žluté lupeny.
2:51 h — Poslední kus divočiny podél potoka.
Prýgl a cesta domů
2:56 h — Na konci pohled na Prýgl, kousek od zastávky Rakovec. Odtud jedu domů MHD, jen pozor, nejezdí moc často. Případně se dá za 15 minut dojít na tramvaj na Rakovecké.
Na závěr: lesklokorka Pfeifferova
Cestou jsem se zastavil i u buku s lesklokorkou Pfeifferovou, ke kterému chodím už tři roky. Na konci září byly plodnice velké a hnědé od výtrusů, zespodu s bílými póry.
U paty buku pořád leží stará odumřelá plodnice a nad ní rostou nové.
Červený seznam hub ji vede jako zranitelný druh, a proto ji nesbírám. Kde roste, neprozrazuji, protože chci, aby tenhle výskyt zůstal zachovaný.
Tři roky u jednoho buku
Jak se ta lesklokorka během tří let měnila, od hnědé po rudou jako lak, je v samostatném článku.
Lesklokorka Pfeifferova: tři roky u jednoho buku