· 11 min čtení
Proč alkohol, a ne glycerin?
Co rozhoduje o tom, kolik se toho z houby doopravdy dostane do lahvičky.
Když si vyberete tinkturu z vitálních hub, narazíte na dvě cesty: alkoholová (= klasická forma, kterou používám i já) a bezalkoholová s glycerinem. Působí jako otázka preference, ale chemicky ne. Triterpeny — jedna ze dvou hlavních skupin bioaktivních látek v houbách — se rozpouštějí dobře v ethanolu a špatně v glycerinu. Tento článek vysvětluje proč.
Co se z houby dá vlastně dostat
Vitální houby (outkovka pestrá, lesklokorka, reishi, hericium, …) obsahují dvě hlavní skupiny zajímavých látek:
- Polysacharidy a betaglukany — velké molekuly rozpustné ve vodě. U outkovky pestré jsou to konkrétně PSK (krestin) a PSP, které jsou v Číně a Japonsku desetiletí předmětem klinického výzkumu.¹
- Triterpeny (u reishi: ganoderické kyseliny; u outkovky další skupiny) — menší molekuly rozpustné v alkoholu / nepolárních rozpouštědlech, ne ve vodě.²
Kdo chce z houby získat plné spektrum, musí mít obě rozpouštědla. Tomu se říká dual extract.
Standardní postup, který používám: horká vodní extrakce (vytáhne polysacharidy a betaglukany) + macerace v ethanolu (vytáhne triterpeny) → smíchání obou frakcí v poměru, který drží polysacharidy stabilní a alkohol dostatečně vysoký na konzervaci.
Co dělá glycerin
Glycerin (glycerol) je v fytoterapii obvykle volba pro lidi, kteří chtějí tinkturu bez alkoholu — třeba kvůli dětem, gravidním ženám, nebo jen proto, že jim ethanol vadí. Je to legitimní volba u některých rostlinných extraktů.³
U vitálních hub je ale problém: glycerin je špatné rozpouštědlo pro triterpeny.
Co o tom říká věda
- Knežević a kol. (2018, PLOS ONE) kvantifikovali extrakční výtěžky 96% ethanolovou macerací přímo na Trametes versicolor (= outkovka pestrá) a dalších druzích rodu Trametes. Pro mycelium T. versicolor naměřili 8,0 %, pro plodnice 6,7 % výtěžku, pro T. gibbosa mycelium až 34,6 %. Studie konstatuje: „yield of extraction is higher in alcohols than in other solvents" — pro triterpenoidy, flavonoidy i další bioaktivní metabolity těchto hub.⁴
- Cai a kol. (2019, Scientific Reports) optimalizovali extrakční podmínky pro triterpenoidy z chorošovité houby Sanghuangporus sanghuang a publikovali: optimum je 80,2% ethanol.⁵ Vodná extrakce ani glycerin se v takovémto kontextu nepoužívají, právě kvůli lipofilní povaze triterpenoidů.
- Gafner a kol. (2004, Journal of Agricultural and Food Chemistry) porovnávali tři systémy rozpouštědel — 50% ethanol, směs 20% ethanol / 40% glycerin / 40% voda, a 65% glycerin — na extrakci triterpenoidních saponinů z kořene ženšenu (Panax quinquefolius). HPLC analýza ukázala, že nejvyšší obsah saponinů měl 50% ethanolový extrakt.⁶
- Klasická učebnice fytoterapie Bone (2003) A Clinical Guide to Blending Liquid Herbs shrnuje praxi: glycerol nebo glycerol-water kombinace jsou „poor solvents" ve srovnání s ethanolem.⁷ Alamgir (2017) v Springer kapitole Herbal Drugs potvrzuje: „Glycerin is generally a poor solvent."8
Je to obecně známý fakt v literatuře o tinkturách. Glycerin je dobré rozpouštědlo pro slabě polární rostlinné metabolity (taniny, některé fenolické sloučeniny), ale ne pro triterpeny.
Glycerin sám konzervuje slabě — proto často potřebuje pomocníky
Druhá věc, na kterou se v copy zřídka upozorňuje: glycerin sám má jen slabý antimikrobiální účinek. Aby tinktura byla shelf-stable bez dalších přísad, musí mít glycerin koncentraci alespoň 55 % v/v ve finálním produktu.⁹
Problém je chuť. Glycerin při 55–75 % koncentraci je výrazně sladký, viskózní a chuťově přehlušuje aroma rostlinných extraktů. Mnoho komerčních „glycerinových tinktur" se proto v praxi ředí víc. Tam, kde je koncentrace nižší, musí proti kažení nastoupit něco dalšího:
- Kalium-sorbát (E202) — proti plísním a kvasinkám.
- Benzoát sodný (E211) — proti bakteriím, kvasinkám, houbám.
- Citrát jako pH stabilizátor (sorbát/benzoát fungují účinně jen při pH < 5,5).
Standardní preservation blend dosahuje 0,6–2 % hmotnostních ve finální formulaci.
Že to není teoretická obava, ukázala studie Nelson a kol. (2016): testovali endogenní bakteriální flóru v rostlinných tinkturách a zjistili, že i v tinktuře se 70 % glycerolu zůstávaly detekovatelné bakteriální titry. Glycerin sám tedy spolehlivě nesterilizuje — na rozdíl od ethanolu ≥14 %, který má prokázaný širokospektrý antimikrobiální účinek.¹⁰
Heidari (2015) přímo srovnávala antimikrobiální aktivitu vodných, ethanolových, methanolových a glycerinových extraktů: ethanolové extrakty vykazovaly nejsilnější účinek proti Streptococcus pyogenes, Pseudomonas aeruginosa a Candida albicans.¹¹
Praktický důsledek pro spotřebitele:
- Glycerinová tinktura má obvykle shelf life kolem 1 roku, ethanolová 5+ let.¹²
- Když má glycerin nižší koncentraci, najdete na štítku i dodatečné konzervanty (sorbát, benzoát).
- Naše dual extract tinktura má 14 % ethanolu jako jediný konzervant — bez parabenů, sorbátu, benzoátu, citrátu.
Glycerin není taková výhra, jak se čeká
U tinktur z vitálních hub má glycerin dvě slabiny:
- Chybí triterpeny. Jedna ze dvou hlavních skupin látek v houbě se rozpouští v lihu, ale v glycerinu skoro vůbec. Z houby se tak prostě nevytáhne.
- Sám nestačí proti kažení. Aby se glycerinová tinktura nezkazila sama od sebe, musel by glycerin tvořit přes polovinu objemu — tak je ostatně glycerinový výluh ve farmacii přímo definovaný.¹⁷ To je sladké a husté, takže se ho v praxi dává míň, a proti kažení pak musí nastoupit něco dalšího (éčka).
Moje tinktura má tři položky: houba, voda, líh. Takové složení je v lékopisech od roku 1618 — má za sebou přes čtyři sta let.¹⁸
Důsledek pro vitální houby
Když si koupíte glycerinovou „tinkturu" z reishi nebo coriolu, vodorozpustné polysacharidy v ní pravděpodobně budou (glycerin je mísitelný s vodou), ale triterpeny budou zastoupené výrazně méně než v alkoholovém extraktu. Pokud kupujete kvůli triterpenům (běžný důvod u reishi), platíte za produkt, který pro vás není optimální.
Není ethanol toxický?
Klíčová otázka, kterou si zákazníci právem kladou. Krátká odpověď: v dávkách běžných u tinktur je množství ethanolu velmi nízké.
V mé tinktuře (14 % ethanolu, doporučené dávkování několik kapek denně) jsou denní množství ethanolu řádově nižší než to, co byste dostali z jediného usmrknutí piva. Pro představu:
- Denní dávka tinktury — přibližně 0,006 g ethanolu
- Malý hlt piva (10 ml, 4 % obj.) — přibližně 0,32 g ethanolu
- Sklenice piva (200 ml, 4 % obj.) — přibližně 6,3 g ethanolu
Jinak řečeno: jediný malý hlt piva (10 ml × 4 % ≈ 0,32 g ethanolu) obsahuje ~57× víc ethanolu než celá denní dávka tinktury. Pro plnější kontextové porovnání: jedna sklenice piva (200 ml @ 4 %, ~6,3 g ethanolu) obsahuje zhruba tisíckrát víc ethanolu než denní dávka tinktury — to odpovídá přibližně třem rokům denního užívání tinktury najednou.
Z této matematiky plyne bezpečnostní polštář v řádu několika řádů mezi typickou denní dávkou a hladinou, kde by ethanol mohl mít akutní toxické účinky.
Koncentrace alkoholu 14 % má v tinktuře navíc druhou roli — plní funkci konzervantu, takže není potřeba parabenů, sorbátu, benzoátu ani jiných chemických přídatků.
A co glycerin — není bezpečnější?
Férová otázka, a odpověď je zajímavější, než se čeká. Glycerol má velmi nízkou akutní toxicitu: u potkanů se pro orální podání uvádí LD50 kolem 12,6 g/kg¹⁵ a jako potravinářská přídatná látka E 422 se používá bez stanoveného limitu denního příjmu.
Ethanol je na tom ale srovnatelně. Orální LD50 u potkana se podle věku a pohlaví zvířat pohybuje zhruba mezi 7 a 15 g/kg, ve standardizované studii vyšla 10,5 g/kg.¹⁶ Tedy tentýž řád jako glycerin, ne o řády horší číslo, jak by leckdo čekal.
LD50 samozřejmě měří jen akutní otravu jednorázovou dávkou a o dlouhodobém působení neříká nic. Právě na tom ale stojí špatná pověst alkoholu: na letech pravidelného pití v množstvích, která s pár kapkami denně nemají společného vůbec nic.
Takže i kdybychom srovnávali jen samotná rozpouštědla, glycerin nevyhrává tak jasně, jak se předpokládá. A v lahvičce stejně nesrovnáváte rozpouštědla, ale hotové produkty — a tam se jeho výhoda ztrácí ve třech krocích:
- Glycerinu je potřeba mnohonásobně víc. Aby se tinktura sama nekazila, musí ho být alespoň 55 % objemu; alkoholu stačí zhruba 14–20 %. „Šetrnější" látka je tedy v produktu v několikanásobně vyšší koncentraci.
- A když ho je míň, něco ho zastoupit musí. Při nižší koncentraci se proti kažení přidávají konzervanty — sorbát, benzoát, citrát. Místo jedné látky jich pak v lahvičce může být několik.
- Alkoholu je v denní dávce zanedbatelně. Jak je spočítáno výše, pár kapek denně odpovídá zlomku toho, co dostanete z jediného hltu piva — nebo z kysaného zelí a staršího banánu.
Takže ano, glycerin sám o sobě je neškodná látka. V reálné lahvičce je to ale zároveň horší rozpouštědlo a slabší konzervant, kterého je tam mnohonásobně víc a který si při nižší koncentraci přivede pomocníky v podobě sorbátu, benzoátu a citrátu. Tedy přesně těch éček, kvůli kterým lidé bezalkoholovou variantu často hledají.
Co tedy znamená výběr „bez alkoholu"
Pokud z medicínského důvodu nemůžete přijmout ani stopovou dávku alkoholu — třeba gravidita, anamnéza alkoholové závislosti, konkrétní léky (metronidazol, disulfiram), nebo náboženský důvod — glycerinová tinktura má smysl. Ale je dobré vědět, že:
- Triterpenů v ní bude méně.
- Pravděpodobně tam budou dodatečné konzervanty (pokud má glycerin <55 %).
- Pro plné spektrum existují alternativy: vodní odvar (vytáhne polysacharidy) v kombinaci s práškem z houby v kapsli (obsahuje vše, ale obtížněji se vstřebává).
Proč jsem zvolil dual extract s ethanolem
Tři důvody:
- Plné spektrum. Když už dělám tinkturu, chci, aby v ní bylo maximum látek, které houba obsahuje. Vodní + ethanolová cesta to pokrývá podle vědecké literatury nejlépe.¹⁴
- Stabilita bez přídatků. Ethanol 14 % se nekazí — bez sorbátu, benzoátu, parabenů. Vyzkoušel jsem to: v laboratoři LABTECH testovaný 10měsíční stability test prošel bez zhoršení mikrobiologické čistoty.
- Ověřitelná forma. Tinktury s ethanolem jsou v farmacii a v lidovém léčitelství doloženy stovky let. Můj produkt navíc prošel schvalovacím řízením u veterinárního úřadu — to znamená doloženou kvalitu, bezpečnost a stabilitu (technické detaily patří jinam, ne sem do článku).
Dual extract není módní novinka — je to jen nové jméno pro dva postupy, které se používají odedávna. Vodní odvar je klasická příprava tradiční čínské medicíny; nakládání do lihu („léčivá vína") je v Číně doloženo po staletí a v Evropě je bylinná tinktura běžná od raného novověku. Chemie jen dodatečně vysvětlila, proč obojí dává smysl: každé rozpouštědlo vytáhne z houby jinou skupinu látek.
Závěr
Volba mezi ethanolovou a glycerinovou tinkturou není kosmetická — chemicky určuje, co všechno z houby skutečně dostanete do organismu a co všechno tam navíc (konzervanty). Pokud cílíte na triterpeny (což u reishi a coriolu obvykle dává smysl), ethanolová cesta má vědeckou i praktickou převahu. Glycerinová tinktura má místo, ale úzké.
Moje volba je dual extract.
Horká voda na betaglukany, šest týdnů macerace v lihu na triterpeny.
Reference
- Habtemariam, S. (2020). Trametes versicolor (Synn. Coriolus versicolor) Polysaccharides in Cancer Therapy: Targets and Efficacy. Biomedicines, 8(5), 135. MDPI
- Cui, J. & Chisti, Y. (2003). Polysaccharopeptides of Coriolus versicolor: physiological activity, uses, and production. Biotechnology Advances, 21(2), 109–122. ScienceDirect
- Padmawar, A. & Bhadoriya, U. (2018). Glycol and Glycerin: Pivotal Role in Herbal Industry as Solvent/Co-Solvent. ResearchGate
- Knežević, A., Stajić, M., Sofrenić, I., Stanojković, T., et al. (2018). Antioxidative, antifungal, cytotoxic and antineurodegenerative activity of selected Trametes species from Serbia. PLOS ONE, 13(8), e0203064. PLOS
- Cai, C., Ma, J., Han, C., Jin, Y., Zhao, G., He, X. (2019). Extraction and antioxidant activity of total triterpenoids in the mycelium of a medicinal fungus, Sanghuangporus sanghuang. Scientific Reports, 9, 7418. Nature
- Gafner, S., Bergeron, C., McCollom, M. M., et al. (2004). Evaluation of the Efficiency of Three Different Solvent Systems to Extract Triterpene Saponins from Roots of Panax quinquefolius Using HPLC. J. Agric. Food Chem., 52(6), 1546–1550. pubs.acs.org
- Bone, K. (2003). A Clinical Guide to Blending Liquid Herbs: Herbal Formulations for the Individual Patient. Churchill Livingstone. books.google.com
- Alamgir, A. N. M. (2017). Herbal Drugs: Their Collection, Preservation, and Preparation. In: Therapeutic Use of Medicinal Plants, Springer. Springer
- Mountain Rose Herbs. Glycerites: How to Use Vegetable Glycerine to Extract Herbal Constituents. blog.mountainroseherbs.com
- Nelson, E., Kozin, A., Ruiz, G., et al. (2016). Quality Control of Botanical Tinctures: Endogenous Bacterial Flora Present in Botanical Extractions. Wolfeboro Naturopathic. wolfeboronaturopathic.com
- Heidari, M. (2015). Antimicrobial effect of aqueous, ethanol, methanol and glycerin extracts of Satureja bachtiarica on Streptococcus pyogenes, Pseudomonas aeruginosa and Candida albicans. Zahedan J. Res. Med. Sci. brieflands.com
- Birth Song Botanicals. What you need to know about herbal tinctures. birthsongbotanicals.com
- Riedl, O., Vondráček, V. et al. (1980). Klinická toxikologie. Avicenum, Praha. + Bartík, Piskač (1974). Veterinární toxikologie. Státní zemědělské nakladatelství Praha.
- Shen, S. F., Zhu, L. F., Wu, Z., et al. (2020). Extraction of triterpenoid compounds from Ganoderma lucidum spore powder through a dual-mode sonication process. Drug Dev Ind Pharm. Taylor & Francis + Jiang, M., Abbas, A., Xu, H., et al. (2025). Ethanol-Water Co-Solvent Extraction Optimizes the Yield and Bioactivity of Polysaccharides and Essential Oils From Morel Mushroom. J. Food Sci. Wiley
- Glycerol — Non-Human Toxicity Values (LD50 Rat oral 12,6 g/kg). PubChem CID 753. PubChem
- OECD SIDS: Ethanol. UNEP Publications (2004) — orální LD50 u potkana 7 060–15 010 mg/kg podle věku a pohlaví; ECHA Registration Dossier uvádí ze standardizované studie 10 470 mg/kg (95% roztok ve vodě). ECHA
- Glycerite — ve farmaceutické praxi roztok obsahující nejméně 50 % glycerinu hmotnostních. První oficiální glyceritové přípravky: francouzský Codex (1866, „glycères") a United States Pharmacopeia (1870, 5. vydání). Wikipedia
- Herbal History Research Network. Pharmacopoeial elixirs (of life), 17th–19th century — tinktury vstupují do oficiálních lékopisů (London Pharmacopoeia, 1618) a jsou standardizovány v British Pharmacopoeia (1864). herbalhistory.org