Rajče z vlastní zahrady a rajče z regálu jsou botanicky tentýž druh — a přesto každý, kdo je oba ochutnal, pozná rozdíl. Liší se chutí, vůní i tím, co v nich je. U vitálních hub je to úplně stejné: o tom, co houba doopravdy obsahuje, nerozhoduje její jméno na etiketě, ale to, kde a jak vyrostla. Své houby sbírám divoce, na dřevě, v českém lese — a tady vysvětluju, proč na tom záleží.

Houbu nedělá nálepka, ale podmínky

Když srovnáte vědecké práce o vitálních houbách, vyjde z nich jedna věc jasně: obsah cenných látek určuje hlavně druh (přesněji kmen — tedy konkrétní „rodová linie" té houby), substrát, na kterém roste, a podmínky, ve kterých dozrává. Ne nálepka „divoká" nebo „pěstovaná" sama o sobě.

Přehledová práce Kalače (2013) shrnuje, že složení se mezi divoce rostoucími a pěstovanými houbami napříč druhy liší.¹ Studie Koutrotsiose a kol. (2017) šla ještě dál a ukázala, že obsah bioaktivních látek u jednoho druhu kolísá především podle substrátu a podmínek pěstování — dvě várky téhož druhu můžou být látkově dost odlišné.²

Vrátím se k tomu rajčeti. Nejde o to, že „zahradní" je nějaké kouzelné slovo. Jde o to, že na zahradě rajče dozrává pomalu, na slunci, v živé půdě — a tahle cesta se v něm pozná. Stejná logika platí pro houby. A přesně tady začíná příběh těch mých.

Naše houby rostou na dřevě — tak, jak mají

Všechny houby, ze kterých vyrábím tinktury, jsou dřevokazné. Outkovka pestrá (Trametes versicolor) i lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum) rostou v přírodě na dřevě — na padlých kmenech, pařezech a starých listnáčích, hlavně na buku a dubu. Žijí z toho, že pomalu rozkládají dřevní hmotu; je to prostředí, na které jsou evolučně stavěné. Nesbírám je na louce ani v truhlíku — rostou tam, kam odjakživa patří.

A na tom dřevě záleží víc, než by se zdálo. Tým Luo a kol. (2024) srovnával reishi (Ganoderma lucidum) pěstovanou na dřevěných kládách s reishi pěstovanou na sypaném substrátu a zjistil, že dřevo dává bohatší a jiný profil triterpenoidů — skupiny látek, kvůli kterým je tahle houba ceněná.³ Dřevo není náhodná podložka. Je to ta správná „strava", díky které houba vytváří plnou paletu přirozených látek.

Stojí tu za zmínku jeden rozdíl. Reishi, kterou Češi znají z obchodů, se k nám obvykle dováží — a často pochází z asijských plantáží, kde roste v halách na sypaném substrátu. Lesklokorka ploská je její blízká domácí příbuzná, která běžně roste v našich lesích. Sbírám ji tady, z českého dřeva, ne z kontejneru po tisících kilometrech přepravy.

Mycelium, nebo plodnice? Co se skrývá pod slovem „pěstovaná"

Zatím jsem psal „pěstovaná" houba, jako by to byla jedna věc. Není. Skrývají se za tím dva dost odlišné světy — a rozdíl mezi nimi je pro výslednou kvalitu možná ještě důležitější než samotné „divoká vs. pěstovaná".

První cesta je podhoubí (mycelium) na zrnu. Houba prorůstá obilí nebo rýži v nádobě a sklízí se brzy — často ještě než vůbec vytvoří plodnici, tu část, kterou bychom v lese poznali jako „houbu". Je to rychlé a levné. Háček je v tom, že podhoubí prorostlé zrnem od toho zrna při sklizni neoddělíte; semele se to dohromady. Ve výsledném prášku nebo kapsli tak zůstává i pořádný díl obilného škrobu.

Druhá cesta je pěstovaná plodnice na substrátu. To už je skutečná, vyrostlá houba — jen dozrává v hale, na pytli s pilinami nebo sypanou směsí, v řízených a sterilních podmínkách.

A pak je tu to, co dělám já: divoká plodnice z lesa. Plně vyrostlá houba, utržená ze dřeva, na kterém léta rostla — žádné zrno, žádný substrát, žádné plnidlo. Jen houbová hmota a nic jiného.

Vrací mě to k tomu, čím jsem začal. Nerozhoduje slovo na etiketě. Rozhoduje, jestli držíte v ruce vyzrálou plodnici, nebo rychlené podhoubí — a na čem a jak dlouho to rostlo.

Co věda našla u divoce rostoucích hub

Když se výzkumníci podívali přímo na divoce rostoucí houby, opakovaně u nich našli bohatý obsah cenných látek.

U rodu Ganoderma (reishi a její příbuzné, kam patří i naše lesklokorka) zjistila práce Milovanoviće a kol. (2024), že divoce rostoucí houba měla vyšší obsah ganoderických kyselin a ergosterolu (předstupeň vitaminu D2) než houba pěstovaná.⁴ Polská studie Kolniak-Ostek a kol. (2022) u divoké reishi popsala vysoký obsah triterpenoidů a fenolických látek.⁵

A není to jen o reishi. Srikram a Supapvanich (2016) srovnávali divoké a pěstované houby a u těch divokých naměřili vyšší obsah vlákniny a bioaktivních látek.⁶

K tomu se přidává jedna věc, na kterou se v hale těžko narazí: v živém lese houba nikdy neroste sama. Sdílí dřevo s dalšími houbami a mikroorganismy a musí o své místo soupeřit. Část výzkumu naznačuje, že právě tahle soutěž mezi dřevokaznými houbami v nich spouští tvorbu druhotných látek, které by v dokonale sterilním prostředí vznikat nemusely.⁷

Žádná z těchto prací netvrdí, že „divoké vždycky a u všeho vyhraje" — to by byla pohádka a opatrnost ve vědě je namístě. Ale směr je konzistentní: když houba vyroste pomalu, ve svých přirozených podmínkách, často si nese plnější a pestřejší paletu látek. A přesně takhle ty moje rostou.

Příroda není bez rizika — proto testuji

Divoký sběr má jednu poctivou nevýhodu, o které je potřeba mluvit nahlas: houby umí z půdy nasát i to, co tam nepatří — třeba těžké kovy, často olovo u silnic, nebo zbytky pesticidů. Proto nic nenechávám náhodě: každou vyrobenou várku nechávám laboratorně prověřit na těžké kovy i mikrobiologickou čistotu a u každé nové sběrové lokality jdu do plného screeningu.

Testuje je akreditovaná laboratoř LABTECH (akreditace Českého institutu pro akreditaci, ČIA č. 1147). U mých vzorků outkovky i lesklokorky vyšly arsen, kadmium, rtuť i olovo v tak malém množství, že je přístroj vůbec nezachytil — pod mezí stanovitelnosti.

K tomu si držím dvě jednoduchá pravidla. Sbírám dál od silnic a měst, kde je půda nejvíc zatížená. A laboratorní limity, které na sebe vztahuju, jsou ty přísnější — potravinové podle nařízení EU 2023/915, ne mírnější farmaceutické (u olova jsou potravinové limity pro houby výrazně tvrdší). Mikrobiologii hlídám podle lékopisné normy Ph. Eur. 5.1.8.

Z toho, co je u divokého sběru riziko, tak dělám svůj důkaz pečlivosti.

Proč to dělám takhle

Mohl bych houby objednávat usušené z velkovýroby a míchat z nich tinkturu doma. Bylo by to levnější a jednodušší. Dělám to ale obráceně — chodím do lesa, sbírám sám, suším, louhuju a plním po malých várkách — protože jsem přesvědčený, že právě tyhle podmínky dělají houbu tím, čím má být. A zároveň tím minimalizuji ekologickou zátěž.

Tahle volba má i jeden praktický rozměr. Dřevnaté plodnice chorošů jsou hutné a tuhé — a dobře usušený choroš si tuhle podobu drží opravdu dlouho. Pro malovýrobce, jako jsem já, je to úleva: surovinu i hotovou tinkturu zvládnu zpracovat a uskladnit poctivě, bez spěchu.

Není to romantika. Je to volba, kterou potvrzuje i to, co čtu ve studiích: o kvalitě rozhoduje původ, substrát a způsob růstu. A ten svůj mám pod kontrolou od pařezu v lese až po lahvičku.

Jak z nasbírané houby dostávám její látky ven — a proč ji louhuju ve vodě i v lihu — jsem popsal v článku Co je dual extract. A jak takový sběr vypadá v praxi, jsem zachytil ve výletovém zápisku ze sběru.

Reference

1. Kalač P. (2013). A review of chemical composition and nutritional value of wild-growing and cultivated mushrooms. Journal of the Science of Food and Agriculture 93(2):209–218. DOI: 10.1002/jsfa.5960
2. Koutrotsios G. a kol. (2017). Bioactive compounds and antioxidant activity exhibit high intraspecific variability in Pleurotus ostreatus mushrooms and correlate well with cultivation performance parameters. World Journal of Microbiology and Biotechnology 33:98. DOI: 10.1007/s11274-017-2262-1
3. Luo G. a kol. (2024). Influence of cultivation substrate on antioxidant activities and triterpenoid profiles of the fruiting body of Ganoderma lucidum. Frontiers in Nutrition 11:1329579. DOI: 10.3389/fnut.2024.1329579
4. Milovanović I. a kol. (2024). Ergosterol and ganoderic acids content, antioxidative and enzyme inhibitory properties of cultivated and wild-grown Ganoderma lucidum extracts. Natural Product Research. DOI: 10.1080/14786419.2023.2175355
5. Kolniak-Ostek J. a kol. (2022). Anticancer and Antioxidant Activities in Ganoderma lucidum Wild Mushrooms in Poland, as Well as Their Phenolic and Triterpenoid Compounds. International Journal of Molecular Sciences 23(16):9359. DOI: 10.3390/ijms23169359
6. Srikram A., Supapvanich S. (2016). Proximate compositions and bioactive compounds of edible wild and cultivated mushrooms from Northeast Thailand. Agriculture and Natural Resources 50(6):432–436.
7. Menezes R. C. a kol. (2015). Monitoring metabolites from Schizophyllum commune interacting with Hypholoma fasciculare combining LESA-HR mass spectrometry and Raman microscopy. Analytical and Bioanalytical Chemistry. DOI: 10.1007/s00216-014-8383-6