12. ledna 2025 · 9 min čtení

Podstata extrakce vitálních hub

Proč se houba nedá jen tak sníst — a co se s ní musí stát, aby z ní tělo něco mělo.

Zvuk zapněte

Je vaření a extrakce tak jiná?

Možná se to zdá jako banální otázka. Vaříme odjakživa. Extrahujeme odjakživa?

Tepelná úprava totiž není jen o tom, že jídlo „nějak připravíme". Představme si potravinu jako zámek se složitým mechanismem. Tělo potřebuje ten zámek otevřít, aby se dostalo k živinám uvnitř. Vaření funguje jako univerzální klíč. Rozloží složité molekuly, změkčí tvrdé tkáně a zpřístupní to, co by jinak zůstalo zamčené. Tělo pak nemusí vynaložit tolik energie na trávení a živiny vstřebá snáz.

Extrakce od vaření ve skutečnosti tak jiná není. Základní procesy jsou stejné: čas, teplo, chemie (voda, sůl…). Extrakce je jen vyšší stupeň vaření, kde přesněji kontrolujeme proces, abychom dosáhli přesnějšího výsledku: konkrétního složení a vstřebatelnosti.

O čem tenhle článek je

Jaké formy vitálních hub se prodávají a co která z houby vytáhne, rozebírám v článku Prášek, odvar, tinktura, nebo extrakt? Tady se podívám o krok hlouběji: proč se houba vůbec musí zpracovat, a proč ne příliš.

Nevyhneme se trochu techničtějším detailům, pokusím se je ale vysvětlit co nejpřirozeněji. O světě biomolekul něco vím, dřív jsem se věnoval výzkumu kolagenu: má disertační práce · vědecký článek.

Lesklokorka

Ganoderma applanatum

Lesklokorku ploskou sbírám v českém lese — na padlých dubech u potoků. Vodní i lihový výluh zvlášť, pak dohromady.

od 300 KčKoupit tinkturu

Letní les v kopci

Všechno do sebe zapadá

Představme si biomolekuly jako ozubená kola. Když se najde to správné kolečko, které perfektně zapadá, kolečka se začnou točit, biologický proces se rozběhne a je pro tělo hodnotný. Spustí další procesy v těle.

Černé ozubené kolo je proces v těle. Vlevo jsou molekuly před extrakcí, propojené a příliš velké, takže do soukolí nezapadnou. Vpravo jsou různě silné extrakce, od zelené (optimální, mechanismy do sebe zapadají) po červenou (příliš silná extrakce, nic se nehýbe).

Molekuly jako ozubená kolečka — vlevo před extrakcí, vpravo různě silné extrakce

Biomolekuly z hub

Houby i rostliny mají v sobě spoustu biomolekul, které zapadají do fyziologických procesů v těle. Háček je v tom, že jsou v houbě pevně ukotvené v buněčných stěnách. Aby se dostaly ven, je potřeba extrakce.

Extrakce ale musí být přiměřená, jinak se kolečka rozpadají a molekuly degradují.

Životní cyklus hub — od výtrusu přes mycelium po plodnici

Životní cyklus hub

Houby se rozmnožují výtrusy, které uvolňují plodnice, když dozrají. Výtrus začne růst, jakmile se uchytí v substrátu. Vitální houby, o kterých tu píšu, jsou chorošovité, substrát je pro ně dřevo. Houba se pak nějaký čas ve dřevě množí a dřevo pojídá.

Některé choroše napadají mrtvé nebo umírající stromy, jiné jsou parazity na živých stromech a postupně je zabíjejí. Zdálo by se, že jsou takové houby zlé, není tomu tak. V měřítku celého lesa jsou nesmírně důležité: živí se biomasou a rozkládají ji na molekulární úrovni. Poskytují tak předtrávenou hmotu ostatním formám života. Málokterý organismus dokáže rozložit tvrdé dřevo dubu nebo buku, žížala si s tím určitě neporadí.

Až když je mycelium silné a vypořádané s ostatní konkurencí, začne se množit tvorbou plodnice. U spousty chorošů se tak děje mimo letní období, kdy by se plodnice rychle vysušila. Houby jsou porézní a rychle ztrácejí vodu.

Plodnice postupně roste, dozrává, uvolňuje výtrusy a celý cyklus se opakuje.

Kdy plodnice sbírám a čím se liší plodnice, mycelium a výtrusy, jsem sepsal v článku Plodnice, mycelium, nebo výtrusy?

Látky z hub zajímavé pro lidi

β-glukany jsou polysacharidy; některé jsou obsažené v buněčné stěně buněk hub, jiné i jinde. Poly- znamená mnoho: molekula je složená z mnoha opakujících se jednotek glukózy, druhu cukru. Na obrázku představují β-glukany „řetízky". Vlnky jsou chitin, tuhý materiál, který všichni známe z krovek brouků.

Triterpenoidy jsou malé molekuly, chemicky příbuzné steroidům. Patří mezi lipidy a jsou hydrofobní, tedy odpuzují se s vodou. Proto je lépe rozpouští líh.

Výskyt β-glukanů a triterpenoidů v buňce houby

Kromě nich houba obsahuje vitamíny, mastné kyseliny, bílkoviny a aminokyseliny, minerální prvky a řadu dalších látek.

Jak se k těm látkám dostat?

Z celé plodnice těžko. Chorošovité houby jsou tuhé a dřevnaté, buněčné stěny mají z nerozpustného chitinu a glukanů (Vetter 2023) a navíc bývají hořké. Žvýkali jste někdy kůži ze slaniny? Je to podobné.

Pomůže představit si velikosti. Kousek houby, který rozkoušeme, má milimetry. Houba se skládá z vláken silných jen pár tisícin milimetru. Molekuly, o které jde, jsou ještě mnohem menší: molekula triterpenu má kolem nanometru, tedy miliontinu milimetru. Kdyby se zvětšila na velikost zrnka máku, byl by rozkousaný kousek houby velký jako kilometr.

Kolik se z celé sušené houby u lidí vstřebá, zatím nikdo nezměřil. Lidský žaludek sice umí chitin trochu štěpit (enzym na to byl aktivní u 20 z 25 lidí), kolik ho ale rozloží, se neví (Paoletti 2007).

Výluh z hub ve skleničce

Extrakce jako řešení

Základním úkolem extrakce přírodních látek je dostat biologicky cenné látky z přírodního materiálu ven, protože v původní formě jsou zamčené ve stěnách. Takové předtrávení. Extrakce dělá to, co zuby nezvládnou: přenese molekuly z buněk do vody nebo do lihu.

Stavebním prvkem každé extrakce je rozpouštědlo: nejčastěji voda, často alkohol, případně jiné tekutiny. U procesu se řídí teplota, míchání a podobně, aby se dosáhlo vyšších výtěžků.

Základní extrakcí je čaj. Rozpouštědlem je voda o teplotě 70–100 °C; některé čaje se luhují minutu, jiné dvacet. Proč jsou podmínky pro různé rostliny jiné? Protože každá rostlina i houba má v sobě jiné látky, které se vyskytují v různých částech a jsou tam různě ukotvené.

V našem případě jsou β-glukany ukotvené v buněčné stěně houby a triterpeny uvnitř buňky.

Pokud se biomolekula vystaví příliš tvrdým podmínkám, začne se rozpadat na kousíčky a často tak ztratí svou funkci.

Rozbitné biomolekuly: stabilní řetězec

Na animaci je stabilní simulovaný β-glukanový polymer. Rozpouštědlo, teplota a další podmínky jsou takové, že se v nich řetězec netrhá. To, že se vrtí, způsobuje Brownův pohyb.

Stabilní simulovaný β-glukanový řetězec — vrtí se vlivem Brownova pohybu

Nestabilní simulovaný β-glukanový řetězec — trhá se

A nestabilní řetězec

Tady jsou podmínky takové, že se řetězec trhá. Chemicky zůstává stejný, ale biologická funkce se dosti dramaticky mění.

V tomhle směru jsem v minulosti vydal vědecký článek o kolagenu, takže tématice rozumím. Kolagen, když se rozpadne na želatinu, už neplní svoji biologickou funkci.

Čím tvrdší zpracování, tím vyšší výtěžek, ale tím víc molekul se poláme.

Proto při extrakci nehledám maximum, ale rovnováhu.

Druhy extrakcí

Každá houba obsahuje spoustu látek. Jen v plodnici reishi jich srovnávací rozbor našel přes tři sta šedesát takových, které v myceliu chyběly (Xie 2020). Spoustu dalších ještě nikdo nepopsal.

Představme si, že tohle spektrum známe a budeme ho modelovat jako gaussovskou křivku (tmavě modrá).

Extrakce horkou vodou zachytí jen část látek, ty dobře rozpustné ve vodě (světle modrá).
Extrakce v alkoholu zachytí část látek rozpustných v alkoholu (žlutá).
Když ty dva roztoky smícháme, dostaneme dual extract, kombinaci obou spekter (zelená). Část látek se po smíchání může vysrážet, v lahvičce ale zůstávají (Bidegain 2020).
Stejný princip jde aplikovat i na triple extract a „multi extract" (červená).

Extrakce horkou vodou

Polysacharidy, mezi nimi β-glukany, snášejí horkou vodu dobře a ta je ze stěn vytáhne. Používá se u nich extrakce horkou vodou, 70–100 °C, několik hodin. U β-glukanu ze shiitake se jeho typická trojšroubovice nevratně rozvine až kolem 130–145 °C (Vetter 2023). Tvrdší podmínky, tedy vyšší teplota nebo kyselé či zásadité prostředí, už řetězce štěpí a část účinku se může ztratit (Zhao 2026).

Takto připravený extrakt je použitelný jen několik dní, protože v něm začnou růst mikroorganismy. Hodí se tedy jako čaj pro domácí použití, nebo se dá usušit. Sušení ale molekuly mění, víc o tom v článku o formách zpracování.

Extrakce alkoholem

Do horké vody přechází jen menší část triterpenů, líh jich vytáhne víc (Tang 2016, Che 2017). Macerace v lihu trvá týdny.

Alkoholový extrakt má tu výhodu, že brání růstu mikroorganismů. Ve vhodné koncentraci jsou v něm biomolekuly stabilní, a extrakt tak vydrží použitelný i několik let.

Proč alkohol, a ne glycerin →

Vodný a lihový výluh vedle sebe

Kombinovaná extrakce

Dual extract (lihovodný extrakt)

Dual extract není nic jiného než kombinace extrakce horkou vodou a extrakce alkoholem. Obě extrakce se provedou zvlášť a nakonec se spojí do jedné. Tímhle způsobem získáme širší spektrum látek z houby.

Navíc když má výsledná tinktura dost alkoholu, nekazí se. Obvykle se uvádí alespoň 20 %, mým tinkturám stačí 14 %.

Triple (a vyšší) extrakt

Je podobný jako dual extrakt, jen má víc složek. I ve výsledné směsi musí zůstat dost alkoholu, aby se nekazila.

Co je dual extract →

Rovnováha mezi výtěžkem extrakce a degradací molekul

Rovnováha mezi výtěžkem a degradací

Ať je metoda extrakce jakákoli, obecně by se měl hledat balanc mezi výtěžkem a rozbíjením biomolekul.

S intenzivnějším zpracováním sice rostou výtěžky, ale zároveň tím zatěžujeme cílové molekuly a občas se nám rozštípnou. V příkladu na obrázku (čas je v pomyslných jednotkách, ne v hodinách ani dnech) je vhodné zastavit extrakci někde mezi časem 5 a 7, tak abychom vytěžili dostatečné množství a zároveň molekuly příliš nepoškodili.

40 % betaglukanů na obalu?

Spousta firem se ohání vysokým procentem betaglukanů. Vědecké práce přitom udávají, že vodní výluh tvoří jen pár procent až něco přes deset procent hmotnosti lesklokorek a cukry jsou jen jeho část (Liu 2026, Wu 2025). Poctivý vodní výluh se 40 % β-glukanu by tak na padesátigramové balení potřeboval zhruba půl kila až dvě kila houby. Ekonomicky je to na hraně.

Pak je otázka, co se vlastně měří. Obecná metoda na „polysacharidy" počítá všechny cukry, včetně škrobu z obilí, na kterém roste mycelium. V jedné analýze 19 přípravků s reishi z amerického trhu obsahovalo škrob 13 z nich a deklaraci na obalu odpovídalo jen 5 (Wu 2017). Ani měření samo nemusí být úplně přesné: různé metody dávají u téže houby různá čísla (McCleary 2016). Znám to i z vlastní práce: u stejného kolagenu nám vyšla jiná viskozita podle toho, čím jsme ho rozpustili, a s literaturou souhlasila jen jedna z hodnot (Zubal 2018).

Celý rozbor: co procento betaglukanů na etiketě doopravdy znamená →

Závěr

Vitální houby zpracováváme a extrahujeme proto, abychom látky z tuhé plodnice dostali ven a zachytili jich co nejširší spektrum. Jednotný postup pro to neexistuje a každá firma produkuje dost jiné produkty.

K ladění extrakčních procesů lze přistupovat exaktními laboratorními technikami. Je jich ale potřeba používat hodně a pro každou molekulu zvlášť, což je extrémně nákladné časově i finančně. Během vývoje je nutné udělat řadu rozhodnutí, na které věda jednoznačnou odpověď nedává. V přírodních materiálech totiž vše souvisí se vším.

Takový výzkum si navíc můžou dovolit jen bohaté firmy, často s univerzitním zázemím. A ani laboratoř nestačí: empirické ověřování v praxi zůstává pořád nenahraditelné.

Tenhle text popisuje, jak se vitální houby zpracovávají obecně, není to popis účinků žádného konkrétního přípravku.