Produkty z vitálních hub jsou uváděny v různých formách:

1. sušená plodnice
2. prášek
3. tinktura (nesušený extrakt)
   1. vodní
   2. alkoholový
   3. kombinovaná extrakce
      1. dual extrakt
      2. triple extract
4. sušený extrakt

Co která forma vlastně znamená? Proč to mě to má zajímat? Jaký vliv to má na účinnost? Co mám od které formy čekat?

V tomto článku se vše budu snažit vysvětlit co nejpřirozenější cestou, i když se nevyhneme i malinko techničtějším detailům.

O světe biomolekul něco vím, dříve jsem se věnoval výzkumu kolagenu: má disertační práce, vědecký článek, takže k tomu mám co říct.

Proč extrahovat

Makro, mikro, nano

Představme si tělo jako jednu velkou továrnu, kde oddělení představují jednotlivé orgány (mozek, játra, ledviny, ...). Pohybujeme se v centimetrové úrovni.

Každé oddělení se skládá s ohromného množství buňěk, které jsou specializované na různé úkoly (imunitní, nervové, střevní, jaterní, ...). Tady už se pohybujeme v mikrometrové úrovni (mikrometr je tisícina milimetru).

Každá z těchto buňek, má v sobě organely, které jsou složeny z biomolekul. Tady už se pohybujeme v nanometrové úrovni (nanometr je miliontina milimetru).

Všechno do sebe zapadá

Představme si biomolekuly jako ozubená kola (kolečka), pokud se najde to správné kolečko (zelené), které perfektně zapadá do biomolekuly, tak se kolečka začnou se točit, biologický proces se rozběhne a je hodnotný pro tělo. Stimuluje další biomolekuly, aktivuje buňky, stimuluje větší procesy jako je např. produkce buněk, aktivuje imunitu, ...

Biomolekuly z hub

Houby (i rostliny) mají v sobě spoustu biomolekul, které zapadají do lidských fyziologických procesů a tím nám prospívají. Háček je ale v tom, že jsou v nich tyto biomolekuly pevně ukotvené. Proto ze surových hub vstřebáme jen málo, je třeba použít extrakci, aby prošla travícím traktem. Extrakce ale musí být přiměřená, jinak se kolečka rozpadají (degradují).

Léčiva

Léčiva jsou také biomolekuly, jen designovaná člověkem.

Ideální lék je silný, zabírá rychle a nemá vedlejší účinky. Bohužel tyto požadavky mají v sobě rozpor, lze to přirovnat k rčení "když se kácí les létají třísky". Pokud se dělá silný, rychlý zásah, kolem se spousta věcí rozbije. Na silný lék, přijde razantní odpověď a nechá po sobě spoušť (poškození jater, rozhození imunity). Dobrým příkladem jsou lidské kortikoidy, zpravidla mají silný účinek, ale také spousty vedlejších účinků

Houbové produkty mají typicky pozvolný účinek a prakticky nul0vé vedlejší účinky.

Životní cyklus hub

Houby se rozmnožují spóry, které uvolňují plodnice, když dozrají. Spóry začnou růst, když se uchytí v substrátu. Vitální houby jsou chorošovité - substrát je pro ně dřevo. Houba se nějaký čas ve dřevě množí a pojídá dřevo.

Některé choroše napadají mrtvé nebo umírající stromy. Některé jsou parazity na živých stromech a postupně je zabijí. Zdalo by se, že jsou takové houby zlé, není tomu tak. V měřítku celého lesa jsou houby velmi důležitou součástí. Živí se biomasou a rozkádají ji na molekulární úrovni. Poskytují tak předtávení ostatním formám života. Málokterý organismus dokáže rozkádat tvrdé dřevo (dub, buk), například žížala si s tím určitě neporadí.

Až když je mycelium silné, vypořádané s ostaní konkurencí, začne se množit tvořením plodnice. U spousty chorošů se tak obvykle děje mimo letní období, kdy by se plodnice rychle vysušila (houby jsou porézní a rychle strácejí vodu).

Plodnice postupně roste, dozrává, úvolňuje spóry a celý cyklus se opakuje.
Vitální houby se obvykle sklízí těsně po uvolnění spórů, v té době jsou "nejsilnější".

Spóry a plodnice jsou tradiční formou využívanou v Tradiční Čínské Medicíne (TČM).

Mycelium je novou formou, která má svou ekonomickou podstatu. 95% biomasy je totiž právě mycelium, takže ho je 20x více něž hub. Této formě se ale nevěnuji, takže k ní nemám moc co říct.

Látky z hub zajímavé pro lidi

• β-glukany - jsou to polysacharidy, některé jsou obsažené v buněčné stěně buněk hub jiné i jinde. Poly- (mnoho-) znamená, že molekula je složená z mnoha opakujících se jednotek v tomto případě glukanu (druh cukru). Jak je naznačeno v obrázku výše, kde β-glukany představují "řetízky". Na obrázku jsou i "vlnky" z chitinu, což je tuhý materiál, který všichni známe z krovek brouků.
• triterpenoidy - jsou malé molekuly, které zastávají signálovou funkci. Jsou podobné lidským hormonům a mají effekt i ve velmi malých množstvích. Některé ovlivňují metabolismus samotné houby, jiné potlačují ostatní mikroorganizmy. Podle funkce se vyskytují se ve všech částech plodnic. Zjednodušeně řečeno ty, které nedělají dobře jiným mikrobům a virům jsou mimo buňku, ty ktere se podílí na metabolismu buněk hub jsou v buněčných stěnách a v jádru. Tyto látky patří mezi lipidy, jsou hydrofobní (odpuzují se s vodou, a proto se extrahují v alkoholu).
• vitamíny
• mastné kyseliny
• bílkoviny, aminokyseliny
• minerální prvky
• a jiné..

Jak tyto látky vstřebáváme?

Z celých plodnic tyto látky vstřebáváme ŠPATNĚ. Chorošovité houby jsou tuhé, rigidní, plné celulózy, chitinu v buňěčných stěnách a navíc často hořké. Žvýkali jste někdy kůži třeba ze slaniny? Je to podobné.

Naše tělo přijmá potraviny v tenkém střevě, avšak přes jeho stěnu projdou jen molekuly podstatně menší než 1 µm (mikrometr je tisícina milimetru).

Zuby a enzymy rozkládající cukry v ústech v tomto dělají první práci, výsledkem jsou však převážně milimetrové kousky, které rozeznáte pouhým okem.

Druhou frontou je žaludek ten obsahuje kyselinu chlorovodíkovou v koncentrované formě. V žaludku je tak težko představitelné pH 1-2.5, což je velmi silná kyselina. Záleží, kolik jste toho právě snědli. Na lačno se pH bude blížit 1, najezení bude pH mnohem vyšší.
Silnější kyselnina s PH 1 bude pro rozpuštění surových plodnic na molekuly účinější, proto se také doporučuje surové plodnice a většinu vitálních produktů konzumovat nalačno. Takto se houba více rozpustí a může být vstřebána již sliznicí žaludku a více jí je vstřebáno i ve střevech.

Ale jsou to pořád mizivá čísla a jen malé procento houby se takto rozpustí a větsina skončí v exkrementech.

Extrakce jako řešení

Základním úkolem extrakce přírodních látek je rozklad přírodního materiálu na biologicky cenné látky, které bychom konzumací v původní formě jinak nevstřebali nebo ve velmi nízkém množství. Neboli takové předtrávení.

Stavebními prvky každé extrakce je rozpouštědlo, nejčastěji voda, často alkohol a jiné tekutiny. U procesu extrakce se řídí teplota, michání a podobně, aby se dosáhlo vyšších výtěžků.

Základní extrakcí je čaj, pro ten používá jako rozpouštedlo voda za teplot 70 - 100 °C, některé čaje se luhují minutu a některé 20 minut. Proč jsou podmínky pro různé rostliny jiné?

Protože každá rostlina, houba má v sobě jiné prospěšné látky, které se vyskytují v různých částech rostliny a jsou tam různě ukotveny.

V našem případě β-glukany jsou ukotvené v buněčné stěně houby a triterpeny uvnitř buňky.

Pokud se biomolekula vystaví příliš tvrdým podmínkám, začně se rozpadat na kousíčky a často tak ztratí tak svou funkci.

Rozbitné biomolekuly

Na obrázku výše je stabilní simulovaný β-glukan polymer/řetězec. Rozpouštědlo, teplota a další podminky jsou takové, že je v nich řetezec netrhá. To, že se tak vrtí, je způsobeno Brownovým pohybem.

Na obrázku výše je NEstabilní simulovaný β-glukan polymer/řetězec. Rozpouštědlo, teplota a další podminky jsou takové, že se v nich řetezec trhá. Chemicky zůstává stejný, ale biologická funkce se dosti dramaticky mění.

V tomto směru jsem v minulosti vydal vědecký článek o kolagenu, takže tématice dosti rozumím. Kolagen, když se rozpadne na želatinu, tak již neplní svoji biologickou funkci.

Tady je kámen úrazu pro spousty produktů z vitálních hub. Když se houby co nejvíce rozsekají, rozvaří, tak se sice optimalizuje výtěžek z nich (který je v řádu %), ale už se pak příliš nehlídá, jestli biomolekuly ve výsledku zůstaly "celé".

Druhy extrakcí

Každá houba má v sobě spoustu látek, např. u Reishi jich bylo popsáno několik desítek. Spoustu dalších ještě nikdo nepopsal a neznáme také jejich skutečné množství v houbách, protože neexistuje analytická metoda, která by to změřila přímo v houbě, ale známe jen relativní zastoupení v extraktech.

Představme si, že toto spektrum učinných látek známe a budeme jej modelovat jako gausovskou křivku 'tmavě modrá'.

Extrakce horou vodou z tohoto spektra zachytí jen část látek a to těch, které jsou dobře rozpustné ve vodě ('světle modrá').

Extrakce v alkoholu zachytí část látek rozpustných v alkoholu ('žlutá').

Pokud tyto dva roztoky smícháme dostaneme dual extract, ten obsahuje kombinaci spekter obou extrakčních metod a je tedy bohatší než jednotlivé složky ('zelená').

Stejný princip míchání složek se dá aplikovat i na triple extract a "multi extract". Jen se smíchá více různých extraktů dohromady. Jednotlivé složky se můžou lišit nejen dobou nebo teplotou zpracování, ale i rozpouštědlem (voda, alkohol, glycerin,...) ('červená').

Extrakce horou vodou

Cukry jako β-glukany, chitin, celulóza jsou tepelně i chemicky poměrně odolné a dobře se rozpouští ve vodě. Používá se u nich extrakce horkou vodou (70 - 100 °C, několik hodin) , viz vědecký článek.

Takto připravený extrakt je použitelný jen několik dní, protože v něm začnou růst mikrorganizmy. Je tedy vhodný jen jako čaj pro domací použití a nebo se dá usušit, ale to má své limity, viz kapitola sušení.

Extrakce alkoholem

Naopak triterpeny jsou citlivé na teplotu a ve vodě jsou prakticky nerozpustné. Tradičně se extrahují alespoň 2 týdny v alkoholu (obvykle 40 %).

Alkoholový extrakt má tu výhodu, že zabraňuje růstu dalším mikroorganizmům. Ve vhodné koncentraci jsou v něm biomolekuly stabilní. Tento extrakt vyniká tak svou použitelností i několik let.

Extrakce glycerinem

Glycerin je sám rostliným extraktem, obsahuje větší molekuly a je vyskóznější než ethanol.

Má horší vlastnosti na extrakci než alkohol, získaných látek je méně, v menším množství, pomaleji se vstřebává a tinktury z něj se rychleji kazí.

Má ale lepší chuť. Výhodný je pro lidi s přecitlivělostí na alkohol.

Je třeba si ale uvědomit, že v leckteré potravině je alkohol přirozeně obsažen (kysane zelí, starší banán). V denní dávce alkoholového extraktu ho bude podobné množství...

Kombinovaná extrakce

Dual extract (lihovodný extrakt)

Dual extract není níc jiného než kombinace extrakce horkou vodou a extrakce alkoholem. Obě extrakce se provedou separátně a nakonec se spojí do jedné.

Tímto způsobem získáme širší spektrum látek z houby a tím i lepší účinnost.

Navíc pokud je výsledná koncentrace alkoholu v tinktuře alespoň 20%, nekazí se.

Triple (a vyšší) extrakt

Je podobný jako dual extrakt, jen je jeho složek víc. Ve výsledné směsi je nutné zachovat pravidlo 20 % alkoholu, aby se nekazil.

Rovnováha mezi výtěžkem a rozbíjením/degradací molekul

Ať je metoda extrakce jakákoliv, obecně by se měl hledat balanc mezi výtěžkem a rozbíjením biomolekul, jak naznačuje obrázek výše. S intenzivnějším zpracováním sice rostou výtěžky, ale zároveň tím obvykle zatěžujeme cílové molekuly a občas se nám rozštípnou. V příkladu výše je vhodné zastavit extrakci někde mezi časem 5 - 7, tak abychom vytěžili dostatečné množství a zárověň molekuly příliš nepoškodili.

40% betaglukanů, 20% triterpenů ?

Podobně se spousta firem ohaní koncentrací 40% betaglukanů, 20% triterpenů. Realistický výtěžek je skutečné molekuly je kolem 5% (viz vědecký článek), na 50 g balení by tedy museli použít 1.2 kg houby. Tady něco nesedí, kilogram houby stojí i tisícikoruny a produkt stojí 500 kč! Kde tedy berou ty čísla? Je to o zvolené metodě měření, namísto specifické metody pro betaglukany použijí obecnou metodu na polysacharidy, takže změří, že je v produktu spousty celulózy a trošku betaglukanů.

Je rovněž pravděpodobné, že pokud budu chtít maximalizovat výtěžek betaglukanů, které se získávají za vysokých teplot a vaří se po dlouhou dobu, bude třeba použít vícestupňovou (kombinovanou) extrakci, tak aby citlivější molekuly zůstaly zachovány.

Ultrasonic Asisted Extraction (UAE)

Například jedna nejmenovana finská firma začala používat Ultrasonic Asisted Extraction (UAE), se kterou velmi rychle extrahují vitální houby za vysoké teploty ve směsi vody a alkoholu. Jistě, mají velké výtěžky, ale co tam z biomolekul vlastně zbylo?

Toto ověřit je na dlouhé roky vědecké práce. Z mé zkušenosti s kolagenem to nemůže dopadnout dobře...

Spolehlivost různých vědeckých článků není bohužel úplně dobrá, příkladem budiž tento článek kolegů z Číny, který zkoumá efekt UAE na extrakt Reishi, je tam spousta grafů, ale už tam kompletně chybí metodikaměření.

Sušení

Povařili jsme houby přiměřený čas a mám je v roztoku/suspenzi. Takto vydrží v lednici maximálně týden jinak se zkazí.

Je několik možností jak to vyřešit:

1. Tinktura - přidá se stabilizátor, obvykle alkohol nebo glycerin ideálně macerovaný s houbami a vzniká nám tak dual extrakt! Má nejširší spektrum látek, nekazí se, a je nejlépe vstřebatelný.
2. Extrakt sušený mrazem (lyofilizace) - lyofilizace je sušení mrazem za silného vakua, touto metodou se biomolekuly nezpečou a velké procento z nich se v žaludku rozpustí a dobře se vstřebá. Jde o velmi nákladnou metodu, jak z pohledu pořizovací ceny, tak spotřeby energie.
3. Extrakt sušený teplem - levnější metoda sušení, ale dochází u ní k nezvratnému zpečení biomolekul a mnohem nižší vstřebatelnosti. Poznáte to tak, že je prášek tmavý často i zpečený. Takovéto produkty jsou mizerné kvality.
4. Sušená houba - při přímé konzumaci hub se v žaludku rozpustí jen malé množství látek. Je třeba konzumovat větší množství hub a spíše pro prevenci. Velmi těžko se takto předavkujete, takže tento způsob konzumace je pravděpodobně nejbezpečnější.

Závěr

Vitální houby zpracováváme a extrahujeme, abychom z nich získali širší spektrum látek v lépe vstřebatelné formě. Neexistují pro to žádné standardy a každá firma produkuje dosti jiné produkty.

K ladění procesů extrakce lze přistupovat exaktními laboratorními technikami, ale je jich třeba používat hodně a pro každou molekulu zvlášť, což je extrémně nákladné časově i finančně. Během vývoje je třeba udělat řadu rozhodnutí, na které věda nedává jednoznačnou odpověď. V přírodních materiálech totiž vše souvisí se vším.

Mnohem přístupňejší pro běžné smrtelníky je testování na dobrovolnících, tady je třeba postupovat opatrně a začínat raději na menších dávkach. Výsledky mohou být dosti variabilní tak, jak je každy jedinec jiný.